Svým 210. číslem se se Źsvětem dobrovolně loučí francouzský dvouměsíčník Le Débat vydáváný od roku 1980 předním paříským nakladatelstvím Gallimard. Ve svém úvodníku zakladatel a vedoucí publikace Pierre Nora toto kolektivní rozhod-nutí vysvětluje kombinací důvodů ekonomických a ideových. Časopis obecného politicky-historicŹkého zaměření s jednotlivými čísly věnovanými vybranému tématu přestal odpovídat očekávání cíleného publika a novému přístupu k textu pod vlivem moderních technologií. Tendence dnešních čtenářů vybírat si pouze jednotlivé články přes internet je nejenom ekonomicky dlouhodobě neudritelná, ale jde proti původnímu záměru časopisu, jen hledal syntézu a snail se dávat prostor polemizujícím názorům kolem ústřední otázky kadého čísla. Tato záměrná názorová nuance a předem nevyhraněné ideologické stanovisko jsou v rozporu s dnes často převládajícím přístupem k informacím, hledajícím hlavně potvrzení vlastní pozice, a nikoliv její zpochybnění.
Během svého čtyřicetiletého trvání časopis publikoval řady autorů, kteří patřili nebo patří k významným osobnostem především francouzského politického, ekonomického, historického a kulturního ivota. Přispíval tu Claude Lévi-Strauss, Alain Finkielkraut, Jean-Pierre Le Goff a také Jürgen Habermas či Milan Kundera. Poslední vydané číslo se věnuje globalizaci a hospodářským a politickým změnám v očích ve Francii známých autorů jako Hélene Carrere dEncausse, Marcel Gauchet či zahraničních přispěvatelů jako Ivan Kratsev. Spolu se svými autory prošel Le Débat nevyhnutelně názorovým vývojem od hledání nových cest po útlumu existencialismu a strukturalismu a k podezření z pravicového reakcionářství. Úplné opominutí ekologie mezi komentovanými spoŹlečenskými a politickými změnami a úvodníková poznámka pod čarou o absenci reakce posledního čísla na COVID-19 však dokazují jisté odtrení redakce a autorů od současných myšlenkových a politických proudů a ilustrují fakt, e podobný formát a orientace těko obstojí v dnešní honbě za aktualitou.
Osud, jaký dnes potkává Le Débat, není zdaleka ojedinělý i ve Francii, která se tradičně vyznačovala ivou intelektuální diskusí, včetně na stránkách mnohých periodik. Les Temps modernes, časopis zaloený Jean-Paul Sartrem a Simone de Beauvoirovou a vydávaný také nakladatelstvím Gallimard, zanikl koncem roku 2018. Jiné podobné publikace však přetrvávají, jako například Revue des Deux Mondes nebo Esprit, kam přispíval současný prezident Emmanuel Macron. A hlavně nové vznikají, i kdy často jen v internetové podobě, jako La Vie des Ideés nebo AOC (Arguments, Opinions, Critiques). To ale zásadně nemění neveselou diagnózu zanikajícího dvouměsíčníku, a sice, e většina čtenářů dnes nemá dostatečnou trpělivost na dlouhé statě a privileguje slovo odborníka-specialisty před komplexním encyklopedickým přistupem. Jak poznamenává Marcel Gauchet, šéfredaktor časopisu Le Débat, dnešní doba raději naslouchá tvrzením think-tanků, pro které je důleitější právě tank a méně think.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.