Jazyk
Ostrava je z jazykového hlediska velmi kouzelné místo. Místní o sobě rádi tvrdí, e mají nejčistší češtinu z celé republiky, co je v mnoha ohledech... sporné. Moravskoslezská slovíčka zamotají hlavu nejednomu návštěvníkovi. Na otázku, co to znamená gramlavý, vám bude odpovězeno: No přece kdy je někdo bulatý. Výslovnost je od standardu také docela (rozuměj na hony) daleko. Co se ale gramatické stránky týče, je lašská mluva vskutku vzorná. Tedy a na malé výjimky. Nepiju, protoe mám problémy s játrou. Asi nejmarkantnější gramatický lapsus je 2. pád u předloky kvůli. A přesně kvůli toho jsem se rozhodl tomuto jevu věnovat následující úvahy.
Předloky jako kvůli, díky, vinou bychom v příručkách našli v kapitolách o sekundárních prepozicích. Sekundárních proto, e se většinou původně jednalo o jiné slovní druhy, které pak časem konvertovaly k předlokám. Díky je 1. pád mnoného čísla od podstatného jména dík. Vinou je 7. pád slova vina. Kvůli vzniklo spojením slov k a vůle ve 3. pádě. Otázku, s kterým pádem se která sekundární předloka v současném jazyce pojí, umí tedy nejlépe zodpovědět etymologie. Děkuje se někomu, proto se pak jedná o dík/díky této osobě. Vina je něčí a přivlastňovací vztah v češtině nejlépe vyjádří 2. pád, proto vina sestřina, vina mé sestry, vinou mé sestry.
Vazbě pádu k předloce či jinému slovu se říká řízenost, cizím slovem rekce (postpubertální studenti mají z různých důvodů vdy velkou radost). A rekce předloky kvůli je vlastně logická na Ostravsku i ve zbytku Česka. Kvůli komu? Udělat něco někomu k vůli. Někdo z toho má prospěch, prospěchový je většinou 3. pád (otevřu ti dveře). Ale k vůli něčí, tedy k jeho vůli, k vůli někoho dává také smysl, nebo ne? I kdy tedy v Ostravě skoro nikdo neřekne jinak ne gvuli, kde u ta původní předloka jaksi není tak patrná.
Chaos pak způsobí analogie. Několikrát jsem na Ostravsku narazil na vazbu díky toho, která u rve uši i mně. Ta se dá vysvětlit jen tak, e kdy je kvůli + 2. pád, tak musí být zákonitě i díky + 2. pád. Analogicky vzniká třeba i rekce předloky mimo. Správný 4. pád bývá často nahrazován 2. pádem, pravděpodobně jako analogie k předloce kromě + 2. pád. Mimo vozidel stavby, častá to dopravní značka, je povaováno za chybu – moná proto ji běně ignoruji. Ale pokud se dá předpovídat chování jazyka, vsadil bych se, e bude 2. pád stále častější.
U předloky vyjma se tak také děje – vyjma je původně přechodníkový tvar od slovesa vyjmout, tedy vyjmout něco, vyjma něco, vyjímaje něco. Dnes sice najdeme (ne)vyjímaje spíše stále se 4. pádem, vyjma ale u častěji s 2. pádem (podle vzoru kromě). Další moností, která se můe stát, je, e se situace stane nepřehlednou a český jazyk si řekne, e tohle slovo prostě nepotřebuje. Ruku na srdce, pouíváte předloku vyjma? Mimoto (vlastně mimotoho) nám takto zaniká spousta skvostných prepozic jako stran, kraj nebo nedbaje. Ale zasnil jsem se nad krásou naší řeči, kdy volala kamarádka a uvedla hovor slovy volám stran toho pernatce místo prostého ahoj, volám kvůli té kachně.
Problém občas nastává i u předloek, jejich etymologie není tak jasná, jako např. naproti. Naproti se pojí se 3. pádem bez výjimky, ve sbírkách textů ale najdeme spojení naproti s druhým pádem v mnoha případech: Jana Knapová (34) v MF Dnes (4. ledna 2006) například tvrdí: Slyšela jsem, e jsou slevy, ale zatím jsem si nic nepořídila, protoe jsem pořád v práci a nemám čas na nakupování. Všimla jsem si ale, e naproti našeho obchodu jsou nyní třeba zimní bundy a kalhoty za dobré ceny. Byl to penaltový zákrok. Přímo naproti naší lavičky, dobře jsme to viděli, mávl rukou hostující kouč Jiří Neček v Regionálním týdeníku (4. září 2007). Já osobně se občas sám přistihnu, e mám v podobných kontextech taky tendenci pouívat 2. pád. Proč se tomu tak děje? V ruštině je např. ???????? s 2. pádem – e by stopa vedla k jiným slovanským jazykům? Polsky naprzeciw, naprzeciwko kogoš/czegoš... přihořívá... blok bezchip.cz tvrdí, e se jedná o specifikum Moravskoslezského kraje! To by ale znamenalo, e jsem to chytil. Snad to nemá vliv na funkci játry.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.