František Všetička

Stál na straně svobody slova

Devátého září 1969 odjel Karel Kryl na písňový festival v západním Německu a už se nevrátil. Vrátil se po dvaceti letech 30. listopadu 1989, po pádu komunismu přijel na pohřeb matky. Dvacetiletí v Německu (a také jinde ve světě) bylo naplněno koncerty pro české usedlíky a prací pro Rádio Svobodná Evropa. Vedle této činnosti však vznikala další jeho tvorba písňová a básnická.

Pokud jde o Svobodnou Evropu, spolupracoval s ní zpočátku pouze externě, teprve roku 1983 se stal jejím trvalým zaměstnancem. O své práci v mnichovské stanici v rozhovoru s Milošem Čermákem řekl: „Jako stálý zaměstnanec jsem dělal různé redakční věci, plus dvě hodiny muziky: jednak páteční pořad, kde jsem měl nejstarší znělku v českém vysílání, to byl pískaný začátek Rakoviny. A druhý pořad byla nedělní padesátka s písničkáři. Můj nejmilejší program, díky němuž jsem se setkal s mnoha výbornými lidmi.“

O tom, jak tvořil a pracoval, informoval básník postupně ve svých relacích ze Svobodné Evropy. Jsou to kombinované texty, jež zahrnují vzpomínkové partie, písničky, básně a sumu jeho postřehů a názorů. Tísnivá normalizační atmosféra jej vypudila z Československa, po násilné pacifikaci demonstrací k prvnímu výročí okupace odjíždí a cestou vlakem vzniká píseň o divném knížeti: „A psal jsem ji i v tom rychlíku, který mě vezl do Němec, s taškou, v níž se nacházely tři čabajské klobásy, dvě staré černé košile a troje trenýrky a ponožky – a s kytarou a se sáčkem, v němž pět desek-Bratříčků, které už v Praze nebylo lze ani koupit, ani sehnat; psal jsem ji až do Chebu, kdež přestalo pršet a vysvitlo slunce. A psal jsem ji i cestou ze Schirndingu – směrem do Frankfurtu a do Mohuče. Psal jsem svou jedinou rozpolcenou píseň, jedinou, která napsána tam i onde. Zde nebo tam.“

Jel krajem divný kníže
a chrpy povadly
když z prstů koval mříže
a z paží zábradlí
on z vlasů pletl dráty
měl kasematy z dlaní
a hadry za brokáty
zlá slova místo zbraní

Krylovo vystupování a práce v rozhlase byly zaměřeny na české a slovenské publikum. Když v prosinci 1970 polská vláda před Vánocemi vyhlásila zdražení potravin, došlo k lidovým bouřím, během nichž bylo zabito několik desítek demonstrantů. Kryla tato událost podnítila k písni Ve jménu Humanity!:

Varhany v Olivě pozbyly zvuku
je mlha a ticho a nevidíš břeh
A namísto mozku jenž vedl by ruku
jen pistole píší po šedivých zdech
Ve jménu Humanity!

Text byl okamžitě přeložen do polštiny, takže současně zazněl v československém a polském vysílání. To byl počátek Krylovy spolupráce s další národní a jazykovou oblastí, jež se postupně rozšiřovala. Bezprostředním podnětem byla nahrávka uvedené písně, pořízená tajně v Polsku.

Karel Kryl žil sice v Německu, převážně v Mnichově, ale němčinu si osvojoval postupně a zdlouhavě. Výsledek toho je, že v němčině napsal toliko tři písně: Der Schimmel (Bělouš), Die innerdeutsche Frage (Německá otázka) a Das Zwiegespräch (Rozhovor). První z nich má čtyři strofy, z nichž vstupní zní:

Der Michl las im Blatt
auf seinem Trümmerhaufen
Dann ging er in die Stadt
ein neues Werkzeug kaufen
Mit Hammer oder Sichel
war lange nichts mehr los
So kaufte unser Michl
ein merkwürdiges Ross

Jiří Dědeček později všechny tři přeložil do češtiny a výše citovaný Kryl má v jeho podání tuto podobu:

To jistý Michl čet
tam ve své zřícenině
že vůkol širý svět
a v něm že štěstí kyne
S kladivem v ruce zpychl
a srp mu nevoní
I zatoužil náš Michl
jak jinak – po koni

To jsou písničky, ale každý textař, každý písničkář touží vskrytu po tom, aby se stal básníkem a aby byl za básníka považován. Touha tohoto druhu pronásledovala i Kryla, který se s básnickými múzami potýkal a během exilového údobí vydal sedm básnických knih. Nepochybně nejzávažnější jsou Zbraně pro Erató, jež si autor vydal jako soukromý tisk v Německu roku 1987. Překvapuje už název, neboť zbraně jsou zbraně (i ty obrazné) a Erató byla jednou z olympských múz, která měla na starosti zpěv a tanec. Mezi další překvapení patří Krylova čtrnáctiveršová strofa, jež složitým a někdy až odtažitým způsobem vypovídá mnohé z osudu Arthura Rimbauda, o němž poéma pojednává. Proniknout do tohoto osudu, zejména v Krylově podání, není ani v nejmenším jednoduché:

Vzduch plný houkaček
zaskřípe na plicích
tak jako střepiny
o kosu.
Zesnulí – živoucí
do rakve usedli
plechové.
(Řetízky houpaček
na tenkých jehlicích,
lesklejší šupiny
lososů.)
Přadleny pavouci
podušky upředli
prachové.

Zbraně pro Erató jsou doprovázeny doslovem Antonína Brouska, dalšího exulanta, který mimo jiné o autorovi poznamenal: „Kryl je bezesporu – jako Suchý, a po něm snad už jen Vodňanský a Třešňák – plnohodnotný básník, rozhodně jeden z vůbec nejtalentovanějších autorů mé generace…“

Necelé dva roky po zpěvákově smrti uveřejnil Petr Král v Literárních novinách (1996, č. 1) příspěvek, jenž zpochybnil Karla Kryla jako písničkáře a básníka. Vyrukoval s tvrzením, jež je protikladné názoru Antonína Brouska. Petr Král vyšel z postsurrealistického kotce a nikdy se surrealistické jednostrannosti nezbavil. Stať vypovídá spíše o něm.

V Mnichově bydlel Karel Kryl na několika místech, jedním z nich je Lerchenfeldstrasse 27, odkud měl nedaleko do Svobodné Evropy. Zemřel 3. března 1994 v Mnichově, do padesátky mu chyběl jeden měsíc; pohřben je na břevnovském hřbitově v Praze. Rovněž v Praze pobýval na několika místech, také v Holešovicích v dnešní ulici Milady Horákové 75, č. p. 382. Dům je opatřen pamětní deskou, na níž mimo jiné stojí: Stál na straně svobody slova.

Foto: Dům v Lerchenfeldstrasse 27 v Mnichově, v němž Karel Kryl bydlel, a písničkářův hrob na pražském břevnovském hřbitově.

František Všetička (1932) je literární historik a teoretik, žije v Olomouci.

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

František Všetička

Stál na straně svobody slova

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu