Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 5 > Martin E. Kyšperský o básni Petra Krále: Básníci a vykladači XXII
Zatímco hřbitov se celý den usmívá z obzoru
svou táhlou sluncem rozzářenou zdí z cihel
v hospodě na protějším nábřeí trčí večer u stolu tristní
Ir s Irkou
jako by je oba vyřízli z tée zcepenělé krávy
Za oknem záchodku je zase z večeře jen skučení
vichřice v přilehlé uličce
Zbytek mizí ve tmě uvnitř těl masitých Italek
a domů jejich sézam se za nimi na noc zavírá
Přišli jsme nazí a nazí odejdeme víme
Venku jen my a vítr Razí v nás pustou chodbu
a kadým cípem pláště nebo odchlíplého plakátu
jej roztřásá nedohledně slaví všechno jsoucí
N
evím, jestli báseň není jako sen. Můeme ji rozřezat na věty a oddělit od sebe slova. Ale uvidíme něco důleitého? Dostaneme se blí?
Jako kdy se nás psycholog zeptá, jak se máme, a my začneme mluvit o holubech na okně nebo o zmrzlině na zemi a pomalu a jistě se přitom prosekáváme dunglí vlastních citů. A k něčemu, co nám leí na prsou.
Být na výletě v Benátkách. Být kdekoliv a dívat se pozornýma očima na detaily. Cizí města jsou jako panák na ex nebo hodně cukru. Já se vdycky všude bál a byl ve střehu.
Na turistech je něco trapného. I pouliční ebrák má nějaký úkol. Ale turista prostě jen kouká. Nediskrétně všechno ochmatává očima. A u je v takové rái, e zírá okolním i pod šaty a do úst. A domům do zahrad a na schodiště a bere za ruku i vlastní nos a vláčí ho s sebou po všech uličkách a schovaných sadech, aby si odnesl co nejvíc vzpomínek – talismanů. Jasně, e tu jsme jen na chvíli. A smrt, sex, horkost, stesk, světlo, nebe a tekutiny. Chci, aby mi o tom někdo přinášel zprávy, kdy sedím doma a čtu.
Jako dítě mě rodiče brali do restaurací hotelů. Nikdy jsme však v ádném nebydleli. A já tak moc chtěl vědět, co je v pokojích nad námi. Díval jsem se roztoueně po hostech, kteří odcházeli ledabyle zpět někam do vyšších pater. Teď v těch hotelech spím často. Ale nikdy se u nedozvím, co mě to volalo z tehdejších pokojů a chodeb.
Martin E. Kyšperský
Martin Even Kyšperský (1980) je hudebník, frontman a hlavní autor repertoáru kapely Květy. Hrál v televizním seriálu Případ pro exorcistu (2015) a několika dalších
seriálech. Vydal knihu pro děti Za Aničkou kolem světa.
Petr Král (1941–2020) byl básník, prozaik, esejista, překladatel. Jeden ze zásadních autorů české literatury po druhé světové válce. K jeho letošnímu úmrtí jsme otiskli příspěvek Petra Brokovce v minulém čísle.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.