Potkali jsme se před více ne 40 lety, kdys mi byl společným kamarádem Emilem Pospíšilem představen jako náruivý fotograf. Říci na jedné stránce, co všechno se stalo od té doby, nelze. Naštěstí bylo o tobě leccos napsáno a mnohé jsi i sám napsal. A tak se zeptám prostě: jsi stále náruivým fotografem?
Ano. Nicméně dochází mi, e bych měl zároveň soustavněji probírat starší negativy a hledat záminky publikovat alespoň některé záběry. Připozdívá se.
Jestli jsem to pochopil z letmého čtení o tobě správně, celým tvým dílem se vine dilema mezi obsahem a formou, přičem tys většinou stavěl sdělení nad obrazovou estetiku. Platí to pořád a můeš stručně vysvětlit, proč?
Jednoduše jsem upřednostňoval doklady o nenávratné minulosti. Jsou nenahraditelné. Ačkoli vizuální zadostiučinění nenabídnou vdy, mohou naznačit, jak co vypadalo. Jene vlastní věci nakonec vyhodnocuji podle toho, v jaké míře rozněcují záitek – tedy podívanou. Jak co bylo doopravdy, to u dohromady nedám.
Jsou tací, kteří tvrdí, e kvalitní dokumentární fotografie je – hlavně vinou ústupu tištěných médií a boomem digitálu – mrtvá. Souhlasíš s tím, i z pohledu pedagoga na ITF?
Zánik ánru nehrozí. Zájem mezi studenty trvá a z odstupu budou dnešní svědectví ceněna. Zato bezprostřední rentability se dokumentaristé dobírají přetěko.
Jak se stalo, e jsi vedle fotografování začal také o fotografii psát? V čem se lišíš od většiny jiných vynikajících fotografů, kteří pracují hlavně intuitivně a výklady nechávají teoretikům? Je to pro fotografa (nebo umělce obecně) výhoda, či handicap přemýšlet nad pracemi jiných, klasifikovat je a posuzovat?
Na střední škole jsem fotografoval spoluáky, kamarády a výlety. Rád jsem četl a bavilo mě psát. Za umělce jsem se nepovaoval, focení byl zkrátka způsob záznamu. Vedl jsem si prázdninové cestovní deníky. Psaní šlo s fotografováním ruku v ruce a vyústilo v studia urnalistiky. Propojovala to, co mě lákalo. Třebae má představa o akademických svobodách byla neuvěřitelně naivní a škola mě zklamala, nepřestalo mě zajímat, co, jak a proč dělají ostatní. Z osobních důvodů vyhodnocuje činnost okolí kdekdo. Je ovšem rozdíl, inspiruje-li se člověk prakticky, anebo sepisuje traktáty. Teoretizování můe být věru na obtí. U tím, kolik pohltí času. Nějak jsem tomu ale propadl a zatím mě to úplně nepustilo.
Jsou vybrané snímky, většinou z cest, nějakým cyklem, anebo jen jednou z linií tvé tvorby?
Skutečně, ta dávno začatá cestovní série zůstává těištěm. Výzva proměnit příleitostné postřehy v nadčasové obrazy trvá. Pořád.
-tt-
1. Kostelec nad Černými lesy 1991.
2. Moskva, Kyjev 1989.
3. Středozemní moře 1994.
4. New York 2003.
5. Bělehrad 1991.
Josef Moucha (1956) vystudoval urnalistiku na Karlově univerzitě (1980). Začátkem devadesátých let spoluzakládal galerii Praský dům fotografie, v současnosti učí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Eseje k historii oboru shrnul svazky Záitek arény (2004) a Obrazy z dějin fotografie české (2011). Knině publikoval i výběry fotografií Jaroslava Rösslera, Jana Lukase, Josefa Sudka či Františka Drtikola... Jeho vlastní záběry zpřístupňují tituly Válka za studena (Kant, 2017, předmluva Vladimír Birgus) a Doličné okamiky (Mushroom on the Walk, 2018, editor Tomáš Hliva). Vydal rovně generační novelu Mimochodem (Host, 2004).
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.