Slovo algoritmus jsem poprvé v ivotě slyšela někdy v první polovině osmdesátých let od svého tehdy přiblině dvanáctiletého syna. Ve škole dostali úkol najít společného jmenovatele čísel od nuly do desítky. Učitel jim ale vysvětlil, jak se to dělá, take jsme daný úkol zvládli a můj syn pak spokojeně řekl, jako by mne chtěl poučit, tak vidíš, to je algoritmus. Byla to doba, kdy počítače v podnicích zabíraly ještě hodně místa a první se jako velké krabice váící kolem dvanácti kilo objevovaly v technicky progresivních domácnostech a rodinách, k nim ta moje nepatřila. Kdy k tomu ještě po několika dalších letech přibyl internet a nakonec e-mail jako pohodlná alternativa k poště, ani mně nezbylo ne začít pouívat počítače jako psacího stroje namísto mého starého chevronu, a své články do různých redakcí u neposílat poštou, ale emailem. Také průklepového papíru u nebylo třeba a já jsem si za poměrně krátkou dobu u nedovedla představit, e byla doba, kdy jsem psala na psacím stroji nejvýš se čtyřmi průklepy a povaovala to za vrchol technických moností. e se všemi těmito vynálezy a pokrokem se zadními dvířky do mého ivota vloudil i algoritmus a začal mne zařazovat do různých lidských skupin se všemi z toho vyplývajícími důsledky, jsem ale netušila.
Pak jsme se jednoho dne u v tomto tisíciletí rozhodli, e na střeše našeho domu instalujeme fotovoltaiku. K tomu jsme ale potřebovali úvěr. Protoe úroky se tehdy pohybovaly mezi dvěma a nanejvýš třemi procenty, s optimismem jsme se vydali k naší spořitelně. Všechno probíhalo v přátelské atmosféře a do okamiku, kdy došlo na výši úrokové míry. Úředník se zahloubal do svého počítače a pak nám sdělil, e vzhledem k našemu rankingu nám nemůe nabídnout niší úrok ne tři procenta. Tento špatný ranking, tedy naše umístění v tzv. ebříčku úspěšnosti, byl toho rána dán tím, e zatímco z našeho účtu byly u realizovány platby, příjmy vyrovnávající schodek přiblině sta eur ještě nebyly připsány. Samotnému úředníkovi to bylo sice trapné, ale změnit na tom nic nemohl, protoe nerozhodoval on, ale počítač.
Před takovými patnácti lety by se byl v podobné situaci usmál a řekl: No, zrovna sice máte na kontě malé minus, ale to se vyrovná během příští hodiny a já vás přece znám a vím, jací spolehliví klienti jste, a byl by nám beze všeho výhodnější úrok přiklepl. To ovšem u říct nemohl, ne proto, e podobní úředníci mezitím vymřeli, ale on, stejně jako my, byl vázán na úsudek a rozhodování dané algoritmem, který nezná nic jiného ne ano nebo ne, a tím vlastně do našeho jednání i myšlení znovu zavádí manicheistické způsoby, které znají jen dobro nebo zlo, přičem pravda a le se stávají zaměnitelnými kategoriemi podle toho, zda té či oné straně vyhovují, jak nám to denně předvádí Donald Trump. Algoritmus je toti jen přesný návod či postup, kterým lze vyřešit daný typ úlohy, teoretický, ne morální princip řešení problému. Takovým daným typem úlohy můe být i přijetí vhodného zaměstnance podle tzv. scoring systému, čím na základě udaných statistických dat lze udělat závěr, který z uchazečů se pro dané místo hodí. Výjimeční uchazeči ovšem tímto sítem statistického průměru neprojdou. Jedním z důleitých aspektů algoritmického myšlení na masové úrovni, na ní je praktikováno např. i v reklamě, je toti vylučování těch, kteří jsou statistickými daty určeni za nevhodné. Přeneseno do obecného myšlení to můe znamenat i vylučování určitých menšin ze společnosti. Nebo i jiných názorů z debat, jak jsme toho dnes svědky, protoe výjimky běný algoritmus nezná. Především se ale jedinečné lidské individuum masovým pouíváním řešení různých problémů na základě vybraných statistických dat ztrácí z dohledu, a tím mizí i zodpovědnost osobní a morální. Je toti rozdíl, jestli si podle algoritmu odpovídajícího postupu budu vařit brambory, nebo rozhodovat o budoucnosti druhých.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.