Pozdravuji čtenáře z Hostětína v srdci Bílých Karpat, vesnice, která má 600 let starou historii a asi 230 obyvatel. Po Listopadu se stalo hlavním úkolem zastupitelstva postavit čistírnu odpadních vod a tím se zbavit stavebního uzávěru, který znemoňoval další rozvoj obce. A tak se po návratu svobody místní občané vydali vstříc novým dobrodrustvím. Spolu s nevládními organizacemi, s finanční podporou státu a kraje i zahraničních fondů realizovali řadu ekologických počinů, čím Hostětín vyrostl v centrum ekologických aktivit pro venkov.
Co se týče čištění vod, pomohli právě ekologové – řešením se stala vegetační kořenová čistírna, která na pohled vypadá jako půvabný mokřad. Prostřednictvím grantu v rámci jedŹnoho z kjótských mechanismů vznikla v Hostětíně výtopna, v ní se spaluje štěpka – odpad vznikající při zpracování dřeva. Výtopna dnes slouí většině hostětínských domů. Díky tomu se ji v zimě nad vesnicí nevznáší dusivý tmavý kouř, ale jen bílá pára z komína výtopny. V obci bylo zavedeno provozně úsporné veřejné osvětlení instalované tak, aby v noci bylo vidět nejen pod nohy, ale i na hvězdy. Řada domů má sluneční kolektory, daleko za hranice Slovácka sahá pověst moštárny s unikátními produkty. Sušárna ovoce je spojena se snahou zachovat zdejší tradiční druhy.
Významným vzorovým počinem ekologické činnosti v Hostětíně bylo postavení Centra Institutu Veronica roku 2006. Je to pasivní dům splňující celou paletu energetických poadavků. Slouí jak rekreaci, tak osvětovým akcím spojeným hlavně s ochranou přírody a ivotního prostředí. Hostětínští si velmi cení toho, e díky jejich podpoře environmentálních a zároveň regionálních řešení fungování obce ji navštívil i princ Charles, který tu prokázal nejen vybrané chování Angličana, ale v diskusi s mládeí i hlubokou znalost problematiky.
V Centru se koná i Letní škola o klimatu, jí jsem se zúčastnil. Co mě na ní nejvíce upoutalo? Určitě přednáška doktora Hollana o fyzikálních podkladech problémů s klimatem a nadějích na jejich dlouhodobé řešení v případě, e se podaří přesvědčit politiky i veřejnost o jeho nezbytnosti. Text Jana Hollana a Ivonny Gaillyové Ochrana klimatu lze najít na webu Institutu Veronica. Velký záitek přinesla návštěva dlouholeté starostky části Brna Nový Lískovec, která vylíčila úspěchy v činnosti zlidšťující a sbliující s přírodou ivot na sídlišti. Procházka po Bílých Karpatech umonila si uvědomit, e na kráse a harmonii krajiny se příroda podílí s lidskou činností – kdyby lidé ponechali hory svému osudu, pohltil by místa dalekého výhledu a orchidejové louky jednotvárný les. Mě osobně upoutalo, e veganská strava nepřipadá člověku ani po týdnu fádní. S potěšením jsem se podíval dalekohledem na Jupiterovy měsíce a Saturnovy prstence.
Nakonec ale to nejpodstatnější – poučený zájem mladých lidí, kteří věří, e budeme-li dostatečně moudří a aktivní, nebudou se muset naši potomci potýkat s rozvratem ekosystémů a vzdávat se příjemných stránek ivota v technicky vyspělé společnosti. Asi je takových lidí dosud málo, ale průkopníků nových myšlenek bylo vdy ze začátku málo. Procházím v myšlenkách historií, představuji si ty, kteří poslouchali Kázání na hoře, bouřili se proti otroctví, upalování čarodějnic, drastické společenské nerovnosti, nerovnoprávnosti en a ras. Můeme dnes s dobrým svědomím uznat, e nám vybojovali lepší svět, i kdy i jejich snahy byly někdy sváděny na scestí. Znějí mi v duchu slova Martina Luthera Kinga: Mám sen. I já mám sen, e lidé, ne všichni, protoe i odpůrce je potřeba mít a vnímat, ale určující většina, budou v blíící se době proívat pocit, e jsme odpovědná posádka kosmické lodi Země. Zaloí na tom cosi jako univerzální kosmické náboenství přihlíející k našemu místu ve vesmíru a ke vzdálenější budoucnosti. Trochu toho patosu na závěr mi snad odpustíte.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.