Volby do Poslanecké sněmovny, nestane-li se nic mimořádného, budou u nebo a za rok. Vzhledem k přetrvávající dominanci Babišova hnutí ANO, které si drí vysoké preference, ať se děje málem cokoliv, vymýšlejí jeho političtí konkurenti, jak je porazit. Kdy to asi nepůjde ve volebním souboji jednotlivých politických stran, zrodila se před časem myšlenka čtyřkoalice ODS, lidovců, STAN a TOP 09. Koneckonců něco podobného tady u bylo, vícero Davidů proti velkému Goliášovi. Před 20 lety také Čtyřkoalice blahé paměti, sloená z KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a ODA, vzniklá proto, aby společným postupem čelila tehdy dominantním ODS a ČSSD. Ve volbách do senátu v roce 2000 získala 17 z 27 křesel, ale pak rychle skončila. Jak jinak ne pro vnitřní rozpory. Navíc ke spojování proti Babišovi velí i Milion chvilek pro demokracii.
Se stranickými koalicemi je to ale v českém politickém prostředí sloité. Kdy měla před posledními volbami do poslanecké sněmovny koalice vytvořená KDU-ČSL a STAN tak trošku problém s předvolebními preferencemi, které jí nepřiznávaly se stoprocentní jistotou volebním zákonem poadovaných 10 % k získání poslaneckých křesel, lidovci ji raději rychle ukončili a před starosty byla rychlá volba, zda jít do voleb sami, nebo na stranické kandidátce lidovců. Šli nakonec sami a udělali dobře: těsně ale přece překročili 5 % a dostali se vůbec poprvé do poslanecké sněmovny.
Koalice musí vdy čelit hned vícero problémům. První je dán ji samotným volebním zákonem, který po dvojkoalici poaduje nikoliv standardních 5 %, ale dvojnásobek, pro případnou trojkoalici procent patnáct, a maximální 20procentní kvórum pro čtyřkoalici, které je ji nepřekročitelné. Je to spravedlivé? Jaký je faktický rozdíl pro voliče, který před lety volil TOP 09 s podporou starostů, a tady stačilo překročit 5% kvórum, a pro formální koalici lidovců a starostů, kdy bylo potřeba 10 %. Ale zákon je zákon.
Další problém: samozřejmě neplatí, e by koalice dvou a tím spíše třeba a čtyř stran automaticky dostala nejméně matematický součet hlasů, které by strany koalice získaly, kdyby kandidovaly samostatně. Efekt můe být také úplně obrácený: volič, který by volil jednotlivou stranu, ji třeba volit nakonec nebude právě proto, e ona jeho strana je v koalici s jinou, je mu prostě nevyhovuje.
Navíc tady je potí s lídrovstvím. Politika se u nás hodně zpersonifikovala, premiér Babiš budi zářným příkladem – voliči ANO volí prostě Babiše, ač byl na kandidátce jen ve středních Čechách. O program tady jde a v druhé, nebo spíš a v té další řadě. A v případě koalice je lídrem předseda jen jedné ze zúčastněných partají. Ten vystupuje primárně za koalici navenek jako budoucí premiér, bude za ni vystupovat v televizních diskusích, a to všechno budou muset skalní voliči dalších koaličních stran nějak skousnout. A byl by předpokládaný lídr předseda ODS Fiala skutečně tím správným vůdcem? Pro někoho (ODS) určitě, pro ostatní? – Toť otázka.
Najít průnik programů na druhou stranu tak komplikované nebývá, koalice by se s mírnou nadsázkou dala na průniku programů postavit málem s kadým. Volební programy nejsou, bohuel, tím hlavním, podle čeho se občan ve volební místnosti rozhoduje.
Koalice můe přinést i obtíe při sestavování kandidátek, ty jsou ale u stran, je kandidují samostatně. O postavení na kandidátce se vedou války, přičem kvalitní kandidáti často ustupují vnitrostranickým frakcím. U koalice se navíc musíme dohodnout s koaličními partnery, i kdy těch skutečně volitelných míst především v malých volebních krajích je pomálu. Koalice většinou navenek deklaruje schopnost dohodnout se, nejdříve o koalici samotné, potom v rámci koalice o programu a kandidátkách, co má přesvědčit voliče, e koalice bude schopna dohody i po volbách, a se bude domlouvat vládní koalice. Ale je tohle zrovna to, co voliče oslovuje v předvolebním rozhodování? Vůbec si tím nejsem jist.
Koalice je prostě nejednoduchým manelstvím, zaloeným navíc bez lásky, jen z roŹzumu, a hlavně vdycky vyhraněné proti někomu. Koalice jen kvůli Babišovi a snaze jej konečně porazit, no nevím. V politickém a volebním systému ČR to navíc má objektivně těké. Nejlepší a nejčestnější podle mě je vyzkoušet svoji volební sílu kadý sám za sebe. A kdy uspěji, sloit standardní koalici povolební. Navíc hrůzným snem pro zúčastněné budi, e pokud čtyřkoalice nezíská 20 %, vypadají ze hry úplně všichni. Ale do voleb je ještě rok, take zdaleka není všechno definitivní.
(Pozn. red.: Psáno před krajskými volbami.)
Jiří Němec (1955) je právník a vysokoškolský pedagog. ije v Liberci.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.