Jiří Němec

Koalice jen kvůli Babišovi?

Volby do Poslanecké sněmovny, nestane-li se nic mimořádného, budou už nebo až za rok. Vzhledem k přetrvávající dominanci Babišova hnutí ANO, které si drží vysoké preference, ať se děje málem cokoliv, vymýšlejí jeho političtí konkurenti, jak je porazit. Když to asi nepůjde ve volebním souboji jednotlivých politických stran, zrodila se před časem myšlenka čtyřkoalice ODS, lidovců, STAN a TOP 09. Koneckonců něco podobného tady už bylo, vícero Davidů proti velkému Goliášovi. Před 20 lety také Čtyřkoalice blahé paměti, složená z KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a ODA, vzniklá proto, aby společným postupem čelila tehdy dominantním ODS a ČSSD. Ve volbách do senátu v roce 2000 získala 17 z 27 křesel, ale pak rychle skončila. Jak jinak než pro vnitřní rozpory. Navíc ke spojování proti Babišovi velí i Milion chvilek pro demokracii.

Se stranickými koalicemi je to ale v českém politickém prostředí složité. Když měla před posledními volbami do poslanecké sněmovny koalice vytvořená KDU-ČSL a STAN tak trošku problém s předvolebními preferencemi, které jí nepřiznávaly se stoprocentní jistotou volebním zákonem požadovaných 10 % k získání poslaneckých křesel, lidovci ji raději rychle ukončili a před starosty byla rychlá volba, zda jít do voleb sami, nebo na stranické kandidátce lidovců. Šli nakonec sami a udělali dobře: těsně ale přece překročili 5 % a dostali se vůbec poprvé do poslanecké sněmovny.

Koalice musí vždy čelit hned vícero problémům. První je dán již samotným volebním zákonem, který po dvojkoalici požaduje nikoliv standardních 5 %, ale dvojnásobek, pro případnou trojkoalici procent patnáct, až maximální 20procentní kvórum pro čtyřkoalici, které je již nepřekročitelné. Je to spravedlivé? Jaký je faktický rozdíl pro voliče, který před lety volil TOP 09 s podporou starostů, a tady stačilo překročit 5% kvórum, a pro formální koalici lidovců a starostů, kdy bylo potřeba 10 %. Ale zákon je zákon.

Další problém: samozřejmě neplatí, že by koalice dvou a tím spíše třeba až čtyř stran automaticky dostala nejméně matematický součet hlasů, které by strany koalice získaly, kdyby kandidovaly samostatně. Efekt může být také úplně obrácený: volič, který by volil jednotlivou stranu, ji třeba volit nakonec nebude právě proto, že ona jeho strana je v koalici s jinou, jež mu prostě nevyhovuje.

Navíc tady je potíž s lídrovstvím. Politika se u nás hodně zpersonifikovala, premiér Babiš budiž zářným příkladem – voliči ANO volí prostě Babiše, ač byl na kandidátce jen ve středních Čechách. O program tady jde až v druhé, nebo spíš až v té další řadě. A v případě koalice je lídrem předseda jen jedné ze zúčastněných partají. Ten vystupuje primárně za koalici navenek jako budoucí premiér, bude za ni vystupovat v televizních diskusích, a to všechno budou muset skalní voliči dalších koaličních stran nějak „skousnout“. A byl by předpokládaný lídr předseda ODS Fiala skutečně tím správným vůdcem? Pro někoho (ODS) určitě, pro ostatní? – Toť otázka.

Najít průnik programů na druhou stranu tak komplikované nebývá, koalice by se s mírnou nadsázkou dala na průniku programů postavit málem s každým. Volební programy nejsou, bohužel, tím hlavním, podle čeho se občan ve volební místnosti rozhoduje.

Koalice může přinést i obtíže při sestavování kandidátek, ty jsou ale u stran, jež kandidují samostatně. O postavení na kandidátce se vedou války, přičemž kvalitní kandidáti často ustupují vnitrostranickým frakcím. U koalice se navíc musíme dohodnout s koaličními partnery, i když těch skutečně volitelných míst především v malých volebních krajích je pomálu. Koalice většinou navenek deklaruje schopnost dohodnout se, nejdříve o koalici samotné, potom v rámci koalice o programu a kandidátkách, což má přesvědčit voliče, že koalice bude schopna dohody i po volbách, až se bude domlouvat vládní koalice. Ale je tohle zrovna to, co voliče oslovuje v předvolebním rozhodování? Vůbec si tím nejsem jist.

Koalice je prostě nejednoduchým manželstvím, založeným navíc bez lásky, jen z roŹzumu, a hlavně vždycky vyhraněné proti někomu. Koalice jen kvůli Babišovi a snaze jej konečně porazit, no nevím. V politickém a volebním systému ČR to navíc má objektivně těžké. Nejlepší a nejčestnější podle mě je vyzkoušet svoji volební sílu každý sám za sebe. A když uspěji, složit standardní koalici povolební. Navíc hrůzným snem pro zúčastněné budiž, že pokud čtyřkoalice nezíská 20 %, vypadají ze hry úplně všichni. Ale do voleb je ještě rok, takže zdaleka není všechno definitivní.

(Pozn. red.: Psáno před krajskými volbami.)

Jiří Němec (1955) je právník a vysokoškolský pedagog. Žije v Liberci.

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Koalice jen kvůli Babišovi?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu