Josef Kuthan

Nejen restriktivní rysy

K Listům č. 4/2020

Rád bych se vyjádřil k pojednání Karla Hrubého v minulém čísle, ve kterém reaguje na rozhovor Václava Žáka s Jaroslavem Bicanem (Listy 3/2020) o vztahu k naší poválečné minulosti. Nepatřím k těm, kterým bylo o všem vždy okamžitě jasno a za svůj odpor vůči předlistopadovému režimu duševně i fyzicky trpěli, ani k těm, co se snažili bez morálních zásad využívat deficit demokracie k osobnímu prospěchu. Můj vztah ke společenskému vývoji těsně po válce byl emocionálně stimulován tehdejším budovatelským mládežnickým hnutím, ve kterém byli pro mne bezprostředními vzory tehdejší přední svazáčtí funkcionáři Zdeněk Hejzlar, Jiří Kantůrek, Pavel Kohout a Ladislav Lis. Nedokázal jsem ale jako oni měnit své politické postoje, hlouběji analyzovat následný společenský vývoj a zcela jsem se zaměřil na vlastní odbornou kariéru. Proto také cítím trvale i po dlouhých letech vlastní sebereflexi, tedy v duchu uvedených stanovisek Václava Žáka. K příznivému rozvoji soudobých demokratických poměrů se snažím přispět jako řadový penzista alespoň náměty a radami na poli vědy i výzkumu a sdělovat své zkušenosti našim aktivním vysokoškolským učitelům zejména v oblasti chemie. Striktní stanoviska Karla Hrubého vůči minulému režimu plně chápu již s ohledem na jeho jedinečné životní osudy a obdivuhodnou duševní vitalitu i ve vysokém věku. Přesto v jeho článku postrádám zohlednění, že vedle restriktivních a ideologických rysů měl náš poválečný vývoj nepopiratelné progresivní rysy v sociální sféře (např. systém zdravotnictví, dostupnost bytů, zánik bezdomovců) a ve výstavbě (např. hydroelektrárny, pražské metro, systém akademického výzkumu), na které prvá republika ještě nedosáhla. Západní demokratické státy tyto skutečnosti přes své zásadní politické i ideologické výhrady plně respektovaly a uznaly celé poválečné Československo za platného člena OSN. Názor Karla Hrubého, že tomuto státu by neměl být přiznáván jako „komunistické diktatuře status právního státu“ pokládám za příliš emocionální již proto, že naprostá většina občanů se na jeho rozvoji vědomě podílela. Tím nikterak nezlehčuji, v souladu s postoji Václava Žáka, jeho represivní charakter ani nezamlčuji trvale odsouzeníhodné činy, jako byly politické procesy a pronásledování jeho oprávněných kritiků.

Josef Kuthan, Praha

Pozn. red.: Na text Karla Hrubého reaguje také Václav Žák v tomto čísle v textu Komunismus jako tabu

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Kuthan

Nejen restriktivní rysy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu