Právo na informace je ústavním právem, tedy právem té nejvyšší právní síly. Letos také slavíme dvacet let účinnosti informačního zákona – 106/1999 Sb. (o svobodném přístupu k informacím). Přezdívka Lex Kuílek odkazuje na jednoho z jeho spoluautorů, druhým byl Michael antovský. Ji dvacet let můeme tedy ádat o informace ostošest. Člověk by si řekl, e za dvacet let musejí být informační cestičky dávno prošlapány. Avšak realita je jiná. V těchto dnech Nejvyšší správní soud (NSS) přiznal adatelce K. B. právo na informace o platech a odměnách vedoucích pracovníků Kanceláře prezidenta republiky. adatelka je chtěla publikovat na webu platyuredniku.cz. Proč o tom píšu: není absurdní, e musí svou věc dotáhnout a do Brna k NSS? Tedy, e jí Hrad neposkytl informace o platech a odměnách rovnou v roce 2018, kdy o ně poádala? Vdyť jde o veřejné peníze, tak snad pro pět ran do Sbírky zákonů máme právo vědět, kolik berou vedoucí pracovníci Hradu. Věc je o to absurdnější, e ji v roce 2012 (tedy ještě za V. Klause) Městský soud v Praze rozhodl, e Kancelář prezidenta republiky musí platy a odměny svých zaměstnanců zveřejnit, čeho se tehdy domáhali novináři z Lidových novin. Konkrétně chtěli znát hrubý plat (ne mzdu – nejde o soukromou firmu) tehdejšího prezidentova tajemníka Ladislava Jakla a vicekancléře Petra Hájka.
Kauza má ještě jeden aspekt: Hrad relativně mazaně tvrdil, e informace nesmí poskytnout, jeliko adatelka prý neplní funkci společenského hlídacího psa. Hradní právníci pouili jeden z dřívějších nálezů Ústavního soudu, který poadoval, aby adatelé o platové informace neukojovali jen svou zvědavost, ale představovali právě onoho společenského hlídacího psa. Na ruku argumentaci prezidentské kanceláře šel i praský Městský soud, který v první instanci věc rozhodoval. NSS naštěstí pootočil kolem dějin a jasně řekl: Městský soud Praha chyboval, kdy tvrdil, e adatelka o informace neplní funkci takzvaného společenského hlídacího psa, protoe plánuje pouze zveřejnění informací na webu. NSS zdůraznil, e web funguje dlouhodobě, má široký záběr, data jsou zpracována systematicky a umoňují srovnání v čase.
Kdy jindy by role hlídacího psa byla vlastně naplněna? Nestalo by se pak ústavní právo na informace prázdnou schránkou?
Autor je právní pedagog a publicista.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.