Jiří Němec

Populismus v době koronavirové

Asi nás nečeká lehká doba, pokud jde o veřejné finance. Propadu daňových příjmů se neubráníme a výdaje na rozsáhlou pomoc se už teď počítají ve stovkách miliard. Není pochyb, že nejrůznějších nápadů jak a kde šetřit bude spousta. Nedávno jsem třeba četl jeden, kde jeho autor dává ke zvážení, aby se v ekonomické krizi, která nás v důsledku COVIDU-19 v nějakém rozsahu čeká, snížil počet poslanců z 200 na 151, senátorů z 81 na 60, snížil se počet krajů a také počet zastupitelů na obcích a slučovala se ministerstva. Leckomu to může znít libě, ale kolik by se asi ze státního rozpočtu ušetřilo? Státní rozpočet by to ani nepoznal, zato populisté, kteří se toho mohou chytit, by mohli získat politické body. Pozor na populismus právě v současné podivné době.

Nikdy jsem nebyl extra příznivcem senátu, jsou v Evropě státy, které druhou komoru parlamentu nemají, nemusíme chodit daleko, a nelze pochybovat, že to jsou státy demokratické. Co senát rovnou zrušit? To však předpokládá zásadní překopání ústavy, přerozdělení kompetencí a vznik svým způsobem jiného státu. Je na takovéto úvahy čas v době zjitřené epidemií a pod tlakem? Nemyslím. Demokracie je forma vlády, která je možná drahá, ale jakékoliv změny možná nedokonalého, ale funkčního systému veřejné správy se musí velmi promýšlet. A žádná změna by neměla být změnou k horšímu.

Pokud jde o samosprávné kraje a jejich počet, stojí za to připomenout, že vznikly první novelou české ústavy – ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., po dlouhé a komplikované politické diskusi, a právě v době krizí jako povodně a teď koronavirus podle mě plně osvědčily oprávněnost své existence. Do budoucna bych spíše navrhoval vytvoření úplného a co do pravomocí i komplexního zemského modelu, kdy by nejlépe veškeré činnosti v oblasti veřejné správy byly vykonávány v jejich gesci, klidně i agenda úřadů práce, proč ne? Kraje by měly získat kompletní rozhodovací pravomoci v otázkách veřejné správy v daném regionu. A bylo by to v souhrnu podle mě i lacinější, kdyby takovýto zemský úřad pracoval se všemi agendami pod jednou střechou a s jedním rozpočtem (na rozdíl od vícero jednotlivých regionálních centrálních úřadů s vícero rozpočty). Územní decentralizace a přibližování rozhodovacích pravomocí co nejblíže občanům se osvědčilo všude v Evropě. Je však třeba do budoucna lépe vysvětlovat význam krajů, co vlastně mohou rozhodovat a jak ovlivňují svým rozhodováním život občanů. Právě v době pandemie si jejich význam a aktivní činnost hejtmanů lidé uvědomují.

Veřejná správa u nás funguje, a nouzový stav to jenom potvrdil, docela slušně, a to především díky starostům na té nejnižší, ale možná nejdůležitější úrovni. Pokles počtu zastupitelů především v malým obcích třeba až na 3 by ničemu neposloužil. Navíc jejich finanční odměny jsou tak úsměvné, že by se nic neušetřilo. Každopádně každou případnou sebemenší změnu je vždy třeba pořádně zvážit, nikoliv to „řešit“ jen optikou současné situace. Ta jednou, a věřím, že už brzo, pomine, ale neuvážené zásahy do struktury veřejné správy by byly zřejmě nevratné. A pokud jde o nápady jak a kde ušetřit, osobně mám třeba za to, že sluneční elektrárny nebo řepka si státní podporu nezaslouží a závazek 2 procent hrubého domácího produktu na obranu bude zřejmě nutno (bohužel) odložit.

Autor je právník.

Jiří Němec

Obsah Listů 4/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Populismus v době koronavirové

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu