Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Dne 19. září 1920 se ve Staré Roli, na lidnatém dělnickém předměstí lázeňských Karlových Varů narodila Olga Sipplová. Vyrůstala v sociálně demokratické rodině. Otec byl školník v místním vzdělávacím ústavu a rodina se angažovala v různých sociálně demokratických organizacích. Centrem starorolské sociální demokracie byl Lidový dům, jen pár metrů od školy. Sipplová už jako dítě chodila do tamního dělnického tělocvičného spolku. Později vstoupila k Sokolům (Falken), do sociálně demokratické dětské organizace. Odtud ji cesta zavedla do Socialistické mládeže. Po škole pracovala pro Lidový vzdělávací institut Urania v Karlových Varech. V této době se stala členkou Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu (DSAP).
Když byly v roce 1938 německojazyčné pohraniční oblasti Československa připojeny k třetí říši – Sipplová tehdy pracovala pro pražskou Sociální pojišťovnu –, rodina emigrovala do Velké Británie. Sipplová se k ní připojit nemohla, proto se v březnu 1939 vrátila do Staré Role. Po konci války se zapojila do organizovaného vysidlování sudetoněmeckých antifašistů z Karlových Varů. V listopadu 1946 opustila město s posledním antifašistickým transportem a přes různé uprchlické tábory se dostala do Mnichova, kde od roku 1949 pracovala pro německou sociálně demokratickou SPD. V roce 1951 podepsala zakládací listinu Seligerovy obce, společenství sudetoněmeckých sociálních demokratů. Sipplová se v SPD i v Seligerově obci angažovala za porozumění mezi Čechy a Němci. Za tuto činnost obdržela Řád Spolkové republiky Německo Za zásluhy, pamětní cenu Wenzela Jaksche a v roce 2016 od předsedy vlády Bohuslava Sobotky medaili Karla Kramáře.
Sipplová dodnes s velkým zájmem sleduje aktuální politické dění a Seligerově obci, jíž je čestnou předsedkyní, radí v jejích početných aktivitách. To, že kontakty a spolupráce mezi českými a německými sociálními demokraty jsou dnes samozřejmostí, je zásluhou právě takových osobností, jakou je Olga Sipplová, jež na tomto dialogu po desetiletí pracují.
Z němčiny přeložila Zuzana Schwarzová.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
