– Kdo proil první polovinu ivota v reálném socialismu, podlehl většinou dojmu, e potěmkinovský systém moci a nedostatek poitků veškerého druhu jsou ideální ivnou půdou pro uplácení. Netušil, jaké monosti v tomto směru poskytne privatizace. A zejména jak lákavým pokušením a rafinovaným zkouškám charakteru umí vystavovat svobodný trh peněz a moci. První dojem, který čtenář nabude po otevření knihy Vladimíry Dvořákové, je otázka: učí se takto o korupci ve školách? Přeneseně vzato by základní znalosti o ní a schopnost rozpoznat ji měly být podmínkou k získání občanského průkazu. Vdyť kdo z nás ví, e existuje korupce systémová, nesystémová, nahodilá, sektorová, co je to klientelismus a patroná nebo princip otáčivých dveří? Nejde ale o terminologii, podstatné jsou obsahy pojmů a poznání, e jsme toho všeho často svědky. A v prvé řadě pochopení, proč jsou tyto jevy neetické a pro společnost zhoubné.
Třicetiletá polistopadová zkušenost snad u odvála naivní představu úplatku v podobě obálky s penězi. Kniha definuje korupci obecně jako jednání, kdy jednotlivec nebo skupina lidí vyuije svého oficiálního postavení a pravomocí pro uplatnění vlastních zájmů na úkor zájmů, je jim toto postavení a pravomoci ukládá hájit. A zkoumá podrobně a konkrétně vytváření prostoru pro nejzávanější korupci systémovou pomocí čtyř ukazatelů: a) míry politické kontroly státní sluby, b) systému ochrany – imunizace – korupčního jednání, c) legislativního procesu jakoto zdroje vytváření korupčního prostředí a d) eliminace dohledových institucí a kontrolních mechanismů.
Kniha můe čtenáře svým způsobem uklidnit, kdy sezná, do jaké hloubky je korupce zkoumána a prozkoumána, jak přesně ji umějí odborníci identifikovat. Je ovšem vědeckou prací, není to čtení na léto. Proto přivádí k – ji zmíněné – naléhavé otázce, jak s problematikou této rakoviny demokracie seznamovat širokou veřejnost. Televizním seriálem, vědomostní soutěí?
Vladimíra Dvořáková: O prostoru korupčních příleitostí: Kdy, kde a jak se vytváří
v České republice, Sociologické nakladatelstzví (SLON), Praha 2020, 202 s.
-tt-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.