Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 4 > Knihy

Knihy 4/2020

Žijí ve tmě – Die im Dunkel leben

– Leopold Pölzl byl sociálně demokratickým starostou Ústí nad Labem v době, kdy zdejší koncert Alexandrovců byl jen a pouze manifestací demokratických sudetských Němců odhodlaných nevydat Československo Hitlerovi. Útlý svazek reportáží o bytové nouzi ukazuje zapomenutou realitu života, která stála v pozadí sociálně demokratické politiky. Nouze za první republiky nebyla výjimečná, své sociální reportáže psal i Karel Čapek. Ty sudetoněmecké se ale vracejí na světlo až v posledních letech především péčí historika Thomase Oellermanna.

Leopold Pölzl: Žijí ve tmě – Die im Dunkel leben, z němčiny do češtiny přeložili Zuzana Schwarzová a Tomáš Okurka, Muzeum města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 2019, 41 s.

– Vzdělání i profesionální kariéra řadí dnes již sedmdesátiletého B. T. Swimma mezi špičkové kosmology. Již od roku 1983 se ve svých knihách vytrvale vrací k tématu, které běžné vědecké horizonty překračuje: má nám vesmír co povědět i mimo vzorce a data, může znalost kosmologie obohatit náš niterný život a vést k proměně našeho vztahu k přírodě? Dějiny vesmíru jsou podle autora příběhem, na který navazuje příběh člověka a lidstva – hvězdy se zrodily, umřely, proměnily a rozptýlily do prostoru, abychom v něm mohli žít. Aby k nám tento příběh promluvil, měli bychom se snažit o bezprostřední smyslový kontakt s vesmírem: Tak třeba lehneme si v hluboké noci pod hvězdami na záda a zahledíme se do hvězdných dálek, měli bychom si uvědomit, že se nedíváme nahoru, protože vesmír žádné „nahoru“ a „dolů“ nezná, ve skutečnosti hledíme do nesmírných propastí a nezřítíme se do nich jen proto, že nás na svém povrchu drží Země. V knize najdeme řadu takových postřehů, které nám v běžném životě unikají. Autor obrací pozornost čtenáře k tomu, že jednou z největších revolucí ve vývoji vesmíru bylo, když se v něm objevily bytosti schopné si uvědomit sebe sama. Tyto bytosti, jak autor věří, budou schopny shodnout se na tom, co dává jejich existenci smysl a co je navzájem spojuje lépe než tradiční ideologie a náboženství. „Jsme postaveni před výzvu porozumět významu našich lidských snah uvnitř vyvíjejícího se vesmíru. Na tom, jak se nám podaří se s tímto úkolem vyrovnat, závisí životnost pozemského společenství včetně kvality života, jaké se budou těšit všechny budoucí děti.“

Brian Thomas Swimme: Skryté srdce kosmu, z angličtiny přeložil Jiří Zemánek,

– Lidovecké dějiny jsou, pokud jde o práce autorů vzniklé v polistopadovém období, z českých velkých politických stran ty nejlépe zpracované. Karel Konečný patří mezi přední autory, pokud jde o lidoveckou historiografii poválečného období, ve své prozatím poslední studii se ale věnuje nejen vnitřní dynamice Československé strany lidové v období pražské jara. Píše o dění v regionech, stranickém nakladatelství Vyšehrad a redakci stranického deníku Lidová demokracie. Zmiňuje se o iniciativách směřujících k obnově Orla, o oživení v mládežnických strukturách strany. Výstižně popisuje roli nárazníkového pásma, kterou ve struktuře strany měli její krajští tajemníci odstiňující tlak nově přijímaných členů na stranické vedení: „Strana tak byla směrem dolů v podstatě dále řízena byrokratickým aparátem, který měl tendence usnesení regionálních volených orgánů obcházet a v první řadě sledovat své vlastní, někdy i nejasné zájmy.“ Upozorňuje na klíčovou otázku sjezdu pro obnovu mandátu v politické straně – lidovecký sjezd se po nastolení komunistického monopolu moci nesešel dvacet let. Konečný ale se zřídkavým porozuměním píše zároveň s dějinami lidové strany i výstižnou skicu fungování Národní fronty a úvah o její podobě, jak se v letech pražské­ho jara objevovaly. Sonda do těchto úvah roztroušená po jednotlivých částech studie je pro dnešního čtenáře jistě ještě podnětnější než připomínky regionálních funkcionářů zažívajících ve sledovaném období své vzestupy a pády.

Karel Konečný: Československá strana lidová v období nastupující normalizace (1969–1972), Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha 2019, 182 s.

Zápisky potulného lidopisce

– Hudebník, novinář a organizátor Jiří Plocek je člověk pozorný, naslouchající a vyhledávající nové příběhy i v koloritu všedního dne: „Jestli má ten příběh z nějakého důvodu zaznít, promluvíme spolu, i kdyby ta paní byla ‚jen‘ učitelkou v místní mateřské škole nebo prodavačkou v trafice.“ Právě z všednodenních příběhů a glos je převážně složen čerstvě vydaný útlý svazek jeho Zápisků. Je to čtení před spaním nebo do šaliny na cestu domů, aby se po jedné dvou stránkách příběhu mohl člověk usmát a zasnít, protože svět je veskrze dobrý. Čteme o lidech z vinárny i koncertu, v občasných zmínkách nahlédneme do autorových mladých let. Základní sdělení se opakuje – lidé mají příběhy, které stojí za poznání, když se lidem věnuje pozornost, mohou růst. V zásadě jsou lidé dobří. A dobré v člověku stojí za zveřejnění.

Jiří Plocek: Zápisky potulného lidopisce, Galén, Praha 2020, 130 s.