Blanka Kalinová

Harry Potter pro seniory

Jako většina lidí padesát let a více jsem narazila na záhadu Harry Pottera v momentě, kdy moje vnoučata začala číst. Ne že bych jim chtěla vnucovat Odvážnou školačku nebo spíš Malého prince, ale přece jenom mě zaskočilo neobvyklé zaujetí a trpělivost začínajících čtenářů, obvykle zahleděných do komiksů a manga, najednou ochotných prokousávat se několika díly s hustě naplněnými stránkami textu bez ilustrací. Nejde jenom o rodinné podivení, ale o světový fenomén, neboť sága Harry Pottera vyvolala nevídaný ohlas po celém světě. Množství vydaných výtisků (půl miliardy) a počet překladů (do 80 jazyků), včetně třeba do staré řečtiny či zulštiny, nejsou nutně pro každého přesvědčujícím argumentem pro četbu edičního zázraku. Moje generační rezervovanost vůči mladistvému nadšení byla zviklána v momentě, kdy tato kniha zvítězila v anketě, v níž měli čtenáři vybrat pět svých nejoblíbenějších románů. Anketa proběhla koncem roku 2019 ve francouzském deníku Le Monde, který nemůže být zrovna podezříván z orientace na čtivou literaturu. Nařízená izolace v prvních jarních měsících 2020 se stala posledním impulsem k četbě světového bestselleru a oblíbené knihy vnuků.

Sedm dílů, 5500 stránek

S určitým rizikem, že překazím potěšení a napětí budoucí četby, je možné shrnout sedmidílná dobrodružství anglického hrdiny stručně asi takto: sága začíná bezprostředně před 11. narozeninami sirotka Harryho, který žije odstrkovaný, ne-li terorizovaný v pěstounské rodině. Za dramatických okolností se dozví, že jeho rodiče byli čarodějové, a on je v jejich šlépějích přijat do školy kouzelníků. Ve škole, která uspořádáním a četnými rituály silně připomíná anglické internátní školy, se Harry během svého sedmiletého pobytu (jeden díl pro každý školní rok) naučí kouzelnickým dovednostem (létání na koštěti, složení zázračných lektvarů apod.), prokáže své sportovní schopnosti v tradičním školním turnaji, setká se se záští svých některých vrstevníků i profesorů a hlavně pozná opravdové přátelství, které přetrvá roky. Hlavním tajemstvím a červenou nití všech dobrodružství zůstává tragický osud jeho rodičů a konfrontace se smrtelným nebezpečím, personifikovaným postavou Voldemorta neboli „vy-víte-kdo“, jehož jméno je lépe nevyslovovat.

Každý ze sedmi dílů je konstruován kolem nějaké záhady (kámen mudrců, tajemná komnata, vězeň z Azkabanu, ohnivý pohár, Fénixův řád, princ dvojí krve, relikvie smrti), kterou Harry vyřeší se svými přáteli za dramatických okolností, někdy za pomoci jindy zase naopak přes nástrahy profesorů ze školy kouzelníků. Během sedmileté ságy čtenáři procházejí spolu s hlavním hrdinou nevyhnutelnými etapami mladistvého vývoje od ještě dětské naivity přes pubertu, první zamilování až na práh dospělého života a konečně založení rodiny hlavními postavami (v epilogu sedmého dílu).

První záhada světového bestselleru je jeho úspěch na všech kontinentech navzdory kulturně-civilizačním referencím silně poznamenaným typicky britským prostředím. Samozřejmě určitá exotika není na škodu, ale dalo by se očekávat, že dětské až předpubertální publikum, jemuž je dílo původně určeno, se brzy unaví záplavou cizích jmen, podivně znějících výrazů a často nepochopitelných rituálů. Přesazení dlouhé anglicky psané ságy do civilizačně a lingvisticky jiného kontextu představovalo jistě velikou výzvu pro všechny překladatele. Hlavní hrdina nikde neztratil své původní jméno, a nestal se tedy ani v Česku Jindrou Hrnčířem, ostatní např. zeměpisné názvy a jména některých postav se dočkaly rozdílných označení v různých jazycích. Už mezi českým a slovenským překladem jsou podstatné rozdíly. Na rozdíl od slovenského překladu, který častěji zachovává anglické originální označení, čeští překladatelé Vladimír a Pavel Medkovi přistoupili na české názvosloví ať už obratným překladem nebo vytvořením českého novotvaru. V Česku se sága neodehrává v anglickém Hogwarts ani ve slovenském Rokfortu, dokonce ani ve francouzském Poudlardu, nýbrž v Bradavicích. Quidditch, napínavá sportovní hra kouzelnických učňů lětajících na koštěti, se hraje ve Francii stejně jako v Anglii, ale v Česku je to fanfrpál a na Slovensku metlobal. Zdá se, že k čínskému překladu bylo třeba připojit detailní poznámkový materiál pokoušející se přiblížit lingvistické jemnosti a civilizační tajemnosti anglického originálu tamějšímu publiku. Doufejme, že přes rozdílné názvosloví v různých zemích se náruživí čtenáři po celém světě nakonec mezi sebou domluví o svých oblíbených hrdinech a jejich dobrodružstvích.

Záhada úspěchu

Není pochyby, že J. K. Rowlingová je obratná vypravěčka, které se většinou daří udržet pozornost menších i větších čtenářů s tendencí k roztržitosti a rozptylování jinými činnostmi, jako jsou třeba elektonické hry. Už svým samotným zasazením do kouzelnického světa patří kniha do dnes oblíbených žánrů fantasy a horror, podobně jako třeba jiný novodobý světový bestseller Pán prstenů. Vzhledem k rozsahu však nejde o snadnou četbu. Kniha sice sleduje chronologickou linku, ale velký počet postav, četné exkurse do minulosti a občasný vnitřní monolog hlavní postavy jsou někdy – a možná úmyslně – zavádějící.

Čtenáře může přitahovat tajemná scenérie středověkého hradu, kde se děj většinou odehrává, různé strašidelné rekvizity, a hlavně fantasmagorické bytosti z jiného světa. Příběh dovedně spojuje prvky tradiční pohádky, kde dobro přes všechny překážky vítězí nad zlem a v níž se míchá kouzelnický svět se současnou realitou, skutečně existujícími místy (londýnská nádraží a ulice), a dokonce doloženými historickými osobnostmi. Tak např. Nicolas Flamel, objevitel kamene mudrců v prvním díle, nebyl sice nesmrtelný, ale proslavil se ve své době jako autor esoterických spisů, jeho jménem se dodnes pyšní jedna ulice v Paříži. Starší a literárně erudovaní čtenáři se mohou bavit hledáním osob, obrazů či epizod evidentně odkazujících na antickou mytologií (kentaur, tříhlavý pes Cerberus, poštovní výr Hermes) a inspirovaných některými středověkými díly (legenda o králi Artušovi). Kouzelnické pseudolatinské formule prozrazují klasické literární vzdělání autorky.

Jistě je možné najít mnoho důvodů, jak vysvětlit přitažlivost hlavních postav dlouhého příběhu. Harry Potter má okamžitou sympatii malých i velkých čtenářů už svým statutem sirotka týraného pěstouny a jejich zlomyslným synem. Harryho prestiž narůstá díky jeho sportovním úspěchům, odhodlání vyjasnit hrozivá tajemství, a hlavně odvaze čelit nastraženým nebezpečím. Jeho věrný a spolehlivý přítel Ron Wesley, o poznání méně statečný, umožní Harrymu poznat radosti a strasti mnohačetné rodiny, uvnitř které najde nakonec i svou životní družku. Dnes nutnou genderovou rovnováhu příběhu zajištuje jejich spolužačka Hermiona Grangerová. Svůj neslavný původ (je ze zubařské rodiny a nemá čarodějnické předky jako Harry nebo Ron) vyvažuje „holčičkovskou“ žákovskou pílí v čarodějnických disciplínách a její intelektuální přínos je nezbytný pro vyjasnění záhad. Jako všechny děti a teenageři má hlavní trojice postav své oblíbené nebo naopak nenáviděné profesory, jejichž intervence jsou však podstatně dramatičtější, ať už jde o překážky a tresty, které svým žákům kladou, nebo naopak o ochrannou ruku, kterou nad nimi drží v nejnebezpečnějších chvílích. Pro školou povinnou mládež tak přitažlivost knihy jistě výrazně umocňuje „školní“ atmosféra s důrazem na projevované i skryté emoce a záště mezi profesory a žáky a uvnitř žákovské komunity.

Odkazy a komentáře

Harryho dobrodružství jsou nejenom čtenářskou vášní nesčetných fanoušků, bezostyšně povzbuzovanou dalšími prostředky a rekvizitami (zábavní parky, videohry), ale i předmětem více či méně učených pojednání. Kromě už zmíněných referencí na antickou mytologii někteří zanícení komentátoři nacházejí v knize biblickou až křesťanskou tematiku. Harry se zdá už od narození poznamenán (jizvou na čele) a osudově předurčen k boji se zlem v podobě Voldemorta, jehož jméno se nemá vyslovovat nahlas tak jako u starozákonního Jahveho. Bojuje pod ochranou otcovské a vševědoucí postavy ředitele školy (jeho jméno je z tohoto hlediska trochu neuctivě přeloženo do češtiny jako Brumbál), u něhož kacířští vykladači rozpoznávají homosexuální tendence. Harry je až absurdně kladný hrdina se svou touhou po poznání, loyalitou a odhodláním obětovat se pro záchanu ostatních. Zázračné zmrtvýchvstání v posledním díle pak logicky dovršuje jeho jakýsi ježíšovský osud.

Věhlas hlavních hrdinů, živen nespočetnými specializovanými internetovými fóry, dal také vítaný podnět bádání akademické obci. Literárně-lingvistické analýze se věnuje mnoho závěrečných studentských prací i v Česku a jsou předmětem více či méně fundovaných publikovaných esejí ve světě. Některé hledají a často nacházejí v díle Rowlingové odkazy na literární díla, ať už jde o koncepci příběhu (legenda o králi Artušovi), kompozici zápletek (a la Sherlock Holmes A. C. Doyla) nebo sirotčí úděl a strasti hlavního hrdiny (Oliver Twist, Nadějné vyhlídky Charlese Dickense). Většině mladých čtenářů zřejmě unikne hlubší historický podtext vyprávění o pronásledování potomků z nečarodějnických rodin kouzelníky prohlašujícími se za ochránce „čisté krve“. Filozofická inspirace knihy spočívá v konfrontaci dobra a zla, která přesahuje jednoduchý pohádkový rámec, neboť toto střetnutí je jaksi inherentní světu, a zároveň se odehrává v každém z nás, jak to ostatně pozná Harry Potter na vlastní kůži. Jako většina literatury pro děti a mládež dílo prostupuje řada morálních zásad, především neocenitelná cena přátelství a odvahy někdy i k vlastní oběti pro záchranu druhých.

Kniha může být tedy považována za více než napínavé dobrodružství a fantasmagorickou pohádku o anglické internátní škole díky svým referencím na antickou mytologii, biblické náměty a filozoficko-etická témata, které se mohou zprostředkovaně dostat do povědomí malých i větších čtenářů. Harry Potter zůstává „moderním hrdinou“, jehož čarodějná školní dobrodružství a neustálé prolínání reálného světa s tím fiktivním jsou dětem odchovaným virtuální realitou bližší než odvážní chlapci minulého století, kteří si uměli poradit v drsné přírodě.

Přes výchovné přednosti, vypravěčskou přitažlivost a světovou slávu ságy Harry Pottera se musím přiznat, že jsem jejímu kouzlu a kouzlům úplně nepodlehla. Jsem ráda, že konečně tuším, proč a co v ní přitahuje moje vnuky a jejich vrstevníky, ale ve čtenářské anketě bych Harry Pottera na první místo přece jenom nedala.

Blanka Kalinová (1947) je ekonomka, pracovala v sekretariátu OECD v Paříži, kde také žije.

Obsah Listů 4/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Blanka Kalinová

Harry Potter pro seniory

Sedm dílů, 5500 stránek

Záhada úspěchu

Odkazy a komentáře

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu