S Michaelem Rothem hovoří Claudia Detschová

Musíme do evropského projektu vrátit emoce

K německému předsednictví v Evropské radě se upínají velká očekávání. Státní ministr Michael Roth v rozhovoru se socioložkou Claudií Detschovou hovoří o prioritách předsednictví a německých schopnostech, evropském rozpočtu, dotacích a právním státu, brexitu, Číně anebo sociální demokracii jako straně mezinárodní solidarity.

Německo přebírá předsednictví v Evropské radě. Už před pandemií byla agenda značně zaplněná, nyní se přidaly další naléhavé úkoly. Čeho lze za půl roku realisticky vůbec dosáhnout?

Nad vším se samozřejmě tyčí boj s hospodářskými a sociálními dopady koronavirové pandemie. Právě tato vážná krize ale zdůraznila, jak důležité jsou priority, na nichž jsme se dohodli už před měsíci: ochrana klimatu, posílení sociální soudržnosti, posílení principů právního státu, rozšíření digitalizace a nutnost jednoho společného hlasu, kterým bude Evropská unie ve světě ovládaném krizí promlouvat.

Vy sám jste opakovaně upozorňoval na to, že očekávání od německého předsednictví Evropské unie jsou příliš vysoká. Hrozí kvůli nim zklamání?

Je důležité jasně říct, co dělat nebudeme. Nebudeme po šest měsíců ovládat EU a vládnout sami. Teď jsou obzvlášť žádány naše přednosti: zprostředkovávat, stavět mosty, spravovat zájmy menších států. Nesmí to ale vést k tomu, že konflikty jen zamázneme nebo že v případě naléhavých otázek kolem sebe vystavíme hradbu mlčení. Mám na mysli zejména principy právního státu, základy demokracie v EU. Naléhavě si musíme vyjasnit, co nás v jádru drží pohromadě. Není to jen vnitřní trh a společná měna.

Uvedl jste dodržování principů právního státu. Měl by být přístup k evropské podpoře spojen s jejich naplňováním?

Zakladatelky a zakladatelé sjednocené Evropy by si před desetiletími nedokázali představit, že by někdo v EU opravdu zpochybňoval, ba dokonce porušoval základní principy právního státu. Nepomůže ale, když budeme jen lamentovat. Musí to mít také důsledky. Dodržování principů právního státu ostatně platí pro všechny. My všichni si musíme zamést před vlastním prahem. Musíme tyto základní hodnoty chápat stejně. Proto v průběhu našeho předsednictví zavedeme na základě zprávy Komise test právního státu, který prověří všechny země.

Chceme silnější provázání mezi dodržováním principů právního státu a poskytováním evropských dotací. Je trochu zvláštní, že největší kritikové evropské solidarity nejvíce profitují z evropských peněz a velká část jejich veřejných investic je financována z evropských prostředků.

V mnoha východoevropských zemích ale současně vládne dojem, že během pandemie upadly v zapomnění. Debatu dnes ovládá rozdělení na sever a jih, protože například Itálie a Španělsko byly postiženy nejhůře. Vypadla východní Evropa z hledáčku?

Ostrůvky chudoby v EU jsou nebezpečné pro všechny – na východě, západě, severu i jihu. V programu hospodářské obnovy, v tzv. Recovery Funds, půjde hlavně o podporu odvětví a států, které krize zasáhla nejvíce. Kromě toho ale budeme nadále poskytovat prostředky, abychom všude v EU zajistili přibližně rovnocenné životní podmínky. To bylo mělo zůstat naším ambiciózním cílem. Takzvané kohezní země nebudou trestány za to, že jsme teď solidární se státy, které pandemií utrpěly nejvíce.

Na začátku koronavirové krize nebylo o EU moc slyšet. Členské země jednaly samy za sebe, zčásti jednostranně uzavíraly hranice, nesdílely ochranné vybavení. Tím se otevřely staré rány. Co může německá vláda udělat, aby znovu oživila důvěru?

Na tuto pandemii neexistoval žádný plán, který bychom jednoduše vytáhli ze šuplíku. EU má jen velmi slabé kompetence v ochraně zdraví. Přesto jsme to na poslední chvíli vybrali a při přijímání pacientů nebo férovém rozdělování potřebného ochranného vybavení jsme se zachovali solidárně. Německo-francouzským návrhem, který na německé straně výrazně vychází z iniciativy nás, sociálních demokratů, jsme nyní opět jasně řekli, jak je pro nás solidarita důležitá.

Jako jedno z hlavních témat předsednictví jste uvedl ochranu klimatu. Jakou pozici nyní mohou mít ekologická témata, když se řeší naléhavé hospodářské a sociální problémy?

Velmi důležitou! Koronavirová krize je jakýmsi katalyzátorem, i pro ochranu klimatu. Evropská unie bude investovat tolik peněz jako nikdy dříve. Tyto peníze musíme vynakládat s ohledem na budoucnost a klima a inovativně. To znamená, že nechceme investovat do zastaralých technologií, ale do moderních pracovních míst, do zelených technologií. Rozsáhlými programy a novým evropským rozpočtem chceme postrčit nutnou sociálně-ekologickou přeměnu naší ekonomiky.

Jako Evropská unie teď máme obrovskou příležitost stát se významným motivátorem klimatické politiky. Musíme ukázat, že ani v krizových situacích se nemusí škrtat, že pracovní místa a ochrana klimatu jdou ruku v ruce. Musíme ukázat, že nacionalisté a populisté nemají se svým naháněním strachu pravdu, že lidi obelhávají. Tato situace se teď stává naším lakmusovým papírkem.

Jak je to s vnějšími vztahy EU? Jakou roli si Evropa nárokuje s ohledem na eskalující zápolení mezi Čínou a Spojenými státy?

Evropská unie v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky stále ještě nevyužívá všechny své možnosti. Necháváme se příliš rychle znejistět. Necháváme se příliš rychle rozklížit. Nejenže konkurujeme ostatním globálním aktérům ekonomicky. Konkurujeme také o nejlepší model vládnutí autoritářským režimům. Nesmí to ale vést k tomu, že naše hodnoty relativizujeme. Musí to být právě naopak, musíme je zpřísnit. Musíme být i nadále schopni vést dialog. Ale hlavně musíme držet při sobě. Tam máme ještě co dohánět.

Se soudržností to ale nevypadá dobře. Jakmile jde o Čínu, USA nebo i vztahy s Velkou Británií po brexitu, vystupují na povrch velmi rozdílné zájmy členských států. Jak se k vámi požadované jednotné pozici dopracovat?

Osamocené národní akce nakonec nikdy nic nepřinesly. Už z důvodu naší historické odpovědnosti bychom do popředí měli vždy stavět společné evropské myšlení a činy. Nevztahuji to pouze k transatlantickým vztahům nebo našemu vztahu s Čínou či Indií, ale zejména k našemu poměru k Rusku. Taková německá politika, která by mohla jít na úkor ostatních zemí v EU, je vysoce nebezpečná. Necháváme mezi sebe příliš často vrážet klín a pak kvůli demagogickým dezinformačním kampaním neustále vzniká dojem, že Evropská unie je k ničemu a nic nedělá.

Co s tím?

Musíme do evropského projektu zase dostat víc emocí. Někdy už jsme příliš technokratičtí a byrokratičtí. V době, kdy nacionalisté a populisté nepracují s fakty, ale s negativními, temnými emocemi, jimiž vytvářejí obětní beránky, operují v černobílých kategoriích a na EU a multilateralismu zpravidla nenechají nit suchou, musíme vzbudit pozitivní emoce.

Angela Merkelová se chtěla během předsednictví zaměřit na vztahy s Čínou. Jak by se EU měla k tak obtížnému partnerovi postavit?

Čína dosud neprojevila větší zájem o silnější vztahy s EU. Svou strategií 17 plus 1 směřovala k bilateralizaci svých vztahů s Evropou. To je ale proces, který spočívá v zásadě jen v obchodě a investicích. Semknuté pozice ve vztahu s Čínou ale potřebujeme nejen s ohledem na obchod a hospodářství, ale také pokud jde o otázky ochrany klimatu a samozřejmě v lidskoprávních záležitostech. Čína rozhodně není snadný partner, ale je to zkrátka náš partner. Ale je samozřejmě i hráč.

Náš evropský model je jedinečným propojením míru, bezpečnosti, pořádku a blahobytu na jedné straně a demokracie, právního státu a individuálních lidských práv na straně druhé. V posledních letech je ale tento příslib stále křehčí. V Evropě jsme zažili těžkou sociální a ekonomickou krizi, která přinesla velké množství nezaměstnaných, zejména stále ještě vysokou nezaměstnanost mezi mladými. Tím se důvěra s Evropskou unii vytratila. Nesmíme už dál usínat na vavřínech. Musíme bojovat – samozřejmě civilně a argumentačně. Ale také emocionálně!

Zřejmě dojde na tvrdý brexit. Tomu budou odpovídat i požadavky kladené na německou vládu během předsednictví. Jakou strategii má v reakci na zatvrzelé pozice?

Nejdříve apel na naše britské přátele: Méně ideologie, více pragmatismu a smyslu pro realitu. Současné jednání v Londýně vůbec nechápu. Už před měsíci jsme se dohodli na politickém prohlášení, na detailních základech pro vyjednávání. Naše nabídka trvá. S Velkou Británií chceme mít co nejužší vztahy. Pokud ale chce profitovat z jednoho z největších vnitřních trhů světa, pak musí nutně dodržovat ekologické a sociální standardy a standardy ochrany spotřebitele. S Velkou Británií chceme i nadále velmi úzce spolupracovat v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky. Velmi mě udivuje, že se o tom už v Londýně nemluví.

Rozhodujícím momentem předsednictví bude střednědobý finanční rámec. Když se v únoru jednalo o evropském rozpočtu, nedokázaly se státy dohodnout. Jak je pravděpodobné, že dojde k průlomu?

Plánování jsme chtěli mít hotové už před necelým rokem. Boj s pandemií opět ukázal, že EU musí být akceschopnější a rychlejší. Potřebujeme výrazně silnější Evropskou unii. To je nutné podepřít finančními prostředky. Rozpočet není jen sled čísel, to je politika přetavená v čísla. Chceme toho dělat víc pro ochranu klimatu, sociální kohezi, budování kvalitního zdravotnictví všude v EU. Chceme toho víc udělat pro rozvojovou spolupráci. Máme závazky k lidské, solidární a odpovědné migrační politice. To jsou nejdůležitější mezníky na cestě k prosperující evropské fiskální politice. Všechny argumenty jsou na stole. Teď musíme rozhodnout, a to rychle.

Zvýšil se koronavirovou krizí tlak natolik, že se zlepšily vyhlídky na dohodu?

Na jednu stranu ano, ale nic si nenamlouvejme, samozřejmě jde o mnohem víc peněz. Pro některé je to obrovská zátěž. To musíme umět občanům a občankám vysvětlit.

A umíte to?

Umím, protože stabilita, hospodářská a sociální obnova, funkční sociální stát všude v EU zajistí také pracovní místa u nás, v Německu. Orientujeme se na export. Přes šedesát procent exportu směřuje do Evropské unie. Solidaritu musíme chápat trochu racionálněji. Solidarita není štědré gesto těch údajně silnějších vůči těm údajně slabším. Solidarita je vždy dobrá pro všechny. Když se bude dařit dobře ostatním, bude se dobře dařit i Německu. Pokud dospějeme k této spíše racionální definici solidarity, dokážeme přesvědčit i mnohé ty, kteří to zatím považují za typicky německou mánii chránit ostatní před sebou samými. To je naprostá hloupost.

V Evropské unii jsme koneckonců všichni na jedné lodi. Mám ale dojem, že jsme se poučili i z chyb minulé finanční a ekonomické krize, která vedla k závažné sociální krizi. Teď až na pár výjimek necítím ten strašně arogantní postoj kolem politiky úspor. Kancléřka a CDU/CSU ušly dlouhou cestu. Jako sociální demokrat z toho mám radost.

Plán Merkelové a Macrona představuje obrat spolkové vlády, resp. CDU/CSU o 180 stupňů. Společné ručení lze označit za revoluční. Je tato otočka jen momentální, nebo bude mít potenciál i v budoucnu?

To není osobní návrh Emmanuela Macrona a Angely Merkelové. Je to německo-francouzský návrh, který by nevznikl bez sociálně demokratické odpovědnosti berlínské vlády. A je to přesně to, co je obsaženo už v koaliční smlouvě. V tomto ohledu to tedy není změna kursu. My, sociální demokraté, jsme dlouho bojovali, aby se koaliční smlouva opravdu plnila. V tomto citlivém a důležitém bodě jsme byli úspěšní. To mě samozřejmě velmi těší a oceňuji, že kancléřka se k tomu hlásí. Dělá z toho svou osobní záležitost. Tím se odlišuje od mnohých dalších.

Ale není to ubíjející? Sám říkáte, že ten plán nese sociálně demokratický rukopis. Obecně se to tak ale nevnímá, zásluhy se připisují spíš Angele Merkelové. Proč se v současnosti sociálním demokratům nedaří víc zviditelnit vlastní zásluhy v době krize a nyní i v rozvoji Evropy?

Musíme o tom mluvit pozitivně, uznale a také sebevědomě. A nehledat na všem háček. Musíme kout evropské koalice s ostatními progresivními stranami. A pak být také upřímní. My, sociální demokraté, jsme z velké části přišli o emoční pouto s našimi voliči. Tady samozřejmě nepomůže jen úspěšná věcná politika. V této složité době jsou víc než kdy dřív důležité emoce a atraktivní vůdčí potenciál.

Kancléřka, která je neustále v hledáčku veřejného zájmu, to má samozřejmě jednodušší než ministr financí nebo jiný člen vlády či naši sociálně demokratičtí lídři. Navíc jsme někdy vzbuzovali dojem, jako by problémy vyřešilo nové obsahové zaměření. Je to ale trochu složitější. Musí to sedět jako celek. A i zde je namístě empatie. Musíme vytvořit nové emocionální pouto meiz těmi ve společnosti, kteří nám leží na srdci, a tou starou, hrdou stranou, která se vždy chápala jako strana mezinárodní solidarity a sjednocené Evropy.

Text v německém originálu vyšel 22. června 2020 na portále Internationale Politik und Gesellschaft. Za podpory Friedrich-Ebert-Stiftung, zastoupení v České republice, přeložila Zuzana Schwarzová.

Michael Roth (1970) je od prosince 2013 státním ministrem pro Evropu na německém Ministerstvu zahraničí. Od roku 1998 je poslancem Spolkového sněmu a v letech 2010–2013 byl mluvčím poslaneckého klubu SPD pro evropskou politiku.

Claudia Detschová (1976) je socioložka, vedoucí redakce časopisu IPG, v letech 2008–2012 vedla kancelář Friedrich-Ebert-Stiftung v Ekvádoru.

Obsah Listů 4/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

S Michaelem Rothem hovoří Claudia Detschová

Musíme do evropského projektu vrátit emoce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu