Martin Burian

Co nového v Rakousku

Z epidemiologického hlediska je situace v Rakousku a České republice i nadále podobná. Křivka pozvolného nárůstu nakažených covidem-19 je v obou státech téměř totožná. Rakouská vláda hledá nová organizační řešení. Aktuálně k nim patří znovuzavedení povinného nošení ochranných roušek v supermarketech, bankách a na benzinových pumpách, uvažuje se o zavedení celostátního varovného systému, který by umožnil vymezit aktuální ohniska nákazy včetně určení intenzity protipandemických opatření.

Jak známo, americký prezident nazývá nový virus „virem čínským“. Naproti tomu dle šéfa vídeňských Svobodných, místostarosty Dominika Neppa, se jedná o „virus azylantský“. Jeho stranický vůdce, bývalý prezidentský kandidát Norbert Hofer, se v rozhovoru pro televizi PULS 24 odmítl od tohoto výroku distancovat. Strana Svobodných vládní epidemiologická opatření jednoznačně odmítá. Vláda údajně vyvolává mezi obyvatelstvem paniku a pranic se nestará o zabezpečení státních hranic, zvláště pak východních. Svobodní sbírají podpisy pod „podnikovou“ petici s příznačným názvem Aliance proti koronovému šílenství.

Letos jedenáctého října proběhnou vídeňské komunální volby. Volební právo má již několik let i šestnáctiletá mládež. Volby se, tak jako v každé jiné spolkové zemi, konají každých pět let a vzbuzují i celorepublikovou pozornost. Je velmi pravděpodobné, že Vídeň zůstane i nadále, jak se v Rakousku říká, rudá. Socialisté mají dle předvolebních průzkumů šanci získat čtyřicet procent voličských hlasů. Lidovcům, jejich největší konkurenci, přibylo dle prognóz téměř patnáct procent voličů. Do podzimních voleb se může ještě mnohé změnit, nicméně předpokládaná čtyřiadvacetiprocentní podpora dodává pochopitelně Lidové straně sebevědomí. Naproti tomu Svobodní ztratili dvě třetiny voličů a musejí se spokojit s deseti procenty hlasů. I tentokrát mohou za jejich masivní ztráty výhradně vnitrostranické rozpory. Podobná situace nastala v historii Svobodných již několikrát. Skupina nespokojenců odejde ze strany. Posléze odpadlíci vytvoří nové politické seskupení, nicméně s téměř totožným volebním programem. Tentokrát je „hlavním hrdinou“ Heinz Christian Strache, kterého nechvalně proslavilo skandální video z ostrova Ibiza. On a jeho skupina kandidují ve vídeňských volbách pod názvem Team HC Strache. K zakládajícím členům tohoto sdružení, původně komunálním politikům ze strany Svobodných, se přidávají další přeběhlíci, naposledy téměř celá stranická buňka z Heitzingu.

Život ve Vídni komplikuje nejenom nárůst nakažených novým virem, který se drží nad celostátním průměrem, ale i pouliční šarvátky. Turecká organizace Šedí vlci narušila v městské čtvrti Favoriten nejenom kurdskou demonstraci proti násilí na ženách, ale o něco později i shromáždění organizované kurdskými a levicovými aktivisty. Tato ultrapravicová organizace označuje Kurdy, Židy, křesťany, Arménce, Řeky, komunisty, svobodné zednáře, sionisty, EU, Vatikán a USA za své úhlavní nepřátele. Považuje se za více než pravděpodobné, že toto fašistické seskupení je řízené z Ankary. Rakouská vláda se snaží navázat dialog; chce zamezit tomu, aby se, řekněme, turecké vnitrostátní problémy řešily na území Rakouska. Ministryně pro integraci Susanne Raabová a ministr vnitra Karl Nehammer pozvali zástupce kurdských a tureckých spolků – mimo jiné i zmíněné Šedé vlky – ke společnému krizovému setkání. V Rakousku žije přibližně sedm set tisíc muslimů, z nichž je přibližně třetina organizovaná v náboženských spolcích. Jiným, již delší dobu připravovaným krokem ke zklidnění situace má být vytvoření dokumentačního centra Politický islám. Původně mělo mít centrum mnohem širší záběr: výzkum a dokumentace antisemitismu, nábožensky motivovaný politický extremismus – konkrétně politický islám – a rasismus v 21. století. Nyní se má činnost centra zaměřit pouze na politický islám. Zda se podaří vytvořit fungující a respektovanou organizaci, lze těžko předpovídat. Opatrnost a nedůvěra, vzedmuté náboženské emoce a množství rozličných zájmů vznik nové instituce značně komplikují.

Nejoblíbenějším politikem je v současnosti ministr zdravotnictví a sociálních věcí, téměř šedesátiletý Rudolf Anschober ze strany Zelených. Práci mu i celé vládě poněkud zkomplikovalo rozhodnutí Ústavního soudu, který označil mnohá opatření vlády za protiústavní. Soud zdůraznil, že ani ve výjimečných situacích nesmí vláda překročit ústavní mantinely. Ústavě odporoval například celoplošný zákaz vycházení, vláda je povinna místa zákazu vycházení blíže specifikovat. Také vyžadování minimálního jednometrového odstupu není právně vymahatelné. Již několik týdnů po zavedení opatření omezujících svobodný pohyb občanů upozorňovala řada právníků rakouskou vládu na možné porušení ústavy. Spolkový kancléř Sebastian Kurz považoval tehdejší kritiku za neadekvátní a přehnanou. Dalším porušením ústavních pravidel bylo otevření obchodů do čtyř set metrů čtverečních, obchodů se stavebninami a zahradnických center po velikonočních svátcích. Dle Ústavního soudu tím došlo k diskriminaci ostatních obchodníků, možnost otevřít své obchody měli mít všichni bez rozdílu. Mnozí již zvažují podání žaloby a případné vymáhání náhrady za ušlé zisky. Ministr zdravotnictví v žádném případě rozhodnutí soudu nezpochybňuje. Soudcům poděkoval za výklad a mnohá upřesnění. Poznamenal, že zákony vznikaly rychle a ve zcela nové, krizové situaci. Bylo „rozdáno“ přibližně třicet pět tisíc pokut, které jsou z dnešního pohledu protiprávní, a tudíž nevymahatelné. Zákony však nedovolují již zaplacené pokuty vracet. Ti, co se odvolali, případně pokuty nezaplatili, jsou tudíž ve výhodě. Ani generální amnestie, jak ji vyžaduje opozice, není proveditelná. Ministr zdravotnictví se může pokusit řešit situaci doporučením, aby úředníci pokuty zrušili. Soud v Klagenfurtu odsoudil ženu k pokutě osm set eur a k šestiměsíčnímu odnětí svobody podmínečně za vědomé porušení karantény. Dotyčná vinu přiznala a upřesnila, že šla jen do blízkého supermarketu převést příbuzným peníze. Rozsudek, který soud označuje za precedentní a varovný, ještě nenabyl právní moci.

Za téměř revoluční se dá označit iniciativa ministryně dopravy Leonory Gewesslerové ze strany Zelených, která údajně vstupuje do závěrečné fáze vyjednávání a realizace. Projekt nazvaný Jízdenka 1-2-3 by umožňoval občanům využít veškerou veřejnou dopravu zakoupením roční jízdenky. V rámci jedné spolkové země by jízdenka stála 365 , tedy jedno euro na den. V rámci dvou spolkových zemí by stála jízdenka dvojnásobek a za celorepublikovou by zájemce zaplatil 1095 tedy tři eura za den.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 4/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Co nového v Rakousku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu