Hynek Skořepa

Ztracená Morava

V červnu jsem navštívil Hradec Králové, abych v Muzeu východních Čech zhlédl výstavu Uprostřed Koruny české: Gotické a raně renesanční umění východních Čech (1250–1550). Výstava to byla pěkná, údajně se právě stěhuje do Chrudimi, doporučil bych každému, ať tam putuje za ní. Hradecká instalace zpřístupnila návštěvníkům vynikající ukázky umění přelomu středověku a novověku. Gotické madony, nádherně zdobené užitkové předměty, zbraně, oltáře... Až oči přecházely. Autoři se pokusili poukázat na význam východních Čech v té době, význam především coby spojnice mezi srdcem království (Prahou) a Vratislaví, tenkrát druhým největším městem českých zemí. Východní Čechy navíc dodnes pojí pražskou kotlinu s Moravou, vzájemné kontakty různých částí českého státu zemi obohacovaly, a to nejen kulturně. Praha by bez venkovského zázemí jako zdroje potravin, pracovních sil či kutnohorského stříbra nikdy nemohla vyrůst do velikosti (skutečné i obrazné) metropole, jež hýbala dějinami kontinentu.

Jinak skvělá výstava ve mně zanechala také značné rozpaky. Kvůli tomu, že si „Východočeši“ bez mrknutí oka přivlastnili kus západní Moravy. Prezentovány byly také předměty z Moravské Třebové, Jevíčka, Svitav, někdejšího kláštera Mariánská Koruna v Krasíkově i dalších obcí, které patřily celých tisíc let k Moravě. Nevadí mi, že královéhradečtí muzejníci vymezili východní Čechy v hranicích současných krajů. Krajské hranice nerespektující historické zemské zřízení jsou faktem již dvě desetiletí, musíme to tak brát. Co mi však vadí zásadně – že to u památek pocházejících z historické Moravy nebylo uvedeno. Kromě jediné věty na úvodním panelu nebyla na výstavě o Moravě ani zmínka. Autoři si navíc klidně „přivlastnili“ nejen Kladsko, ale, kde se jim to hodilo, i kus kraje Vysočina. Nevím, zda se jedná o opomenutí, či projev jakési arogance. Takovým způsobem ovšem identitu současné České republiky budovat nelze. A že svoji identitu dodnes nenašla, je zjevné. Nejen proto, že v čele její vlády stojí odnárodněný Slovák, ohánějící se trapným sloganem Čechy, Morava a Slezsko, to je naše Česko. Pana premiéra podobné úvahy jistě netrápí. Nás ostatní, aspoň z řad intelektuálů, by však trochu trápit měly. Jestliže skoro třicet let po rozdělení Československa zůstává ČR pouze nejasně definovaným zbytkem toho, co zbylo po odtržení Slovenska, není to dobrá perspektiva. Společná evropská identita je v nedohlednu. Nezbývá než o to usilovněji hledat identitu místní českou, moravskou, slezskou či středoevropskou. Neexistuje idea českého národa, po rozpadu Československa se něco takového nepodařilo formulovat a v odpovídajícím společenském měřítku přijmout, vyjádřil výstižně archeolog Jan Klápště v knize Čí je ta krajina? Zůstává jen na nás, jestli s tím dokážeme něco udělat. A bez vzájemné tolerance to možné není. Ignorování historie a odlišností Moravy rozhodně není správnou cestou k rozvíjení soužití obyvatel. Byly to právě „pražská“ (či širší česká) povýšenost, neznalost a nepochopení toho, co cítí lidé žijící více na východ, co vedlo k rozpadu československé federace. Možná ještě víc než pocity národního probuzení mnoha Slováků a touha po (přesněji bohužel nedefinované) „autentické federaci“.

Občanem s vlastním občanským průkazem jsem se stal v roce 1990. Bylo na něm tehdy ještě napsáno Československá socialistická republika. Národnostně jsem se tenkrát cítil Čechem a občansky Čechoslovákem. Rozdělení státu jsem prožívat těžce. Bylo mi sedmnáct, což je asi nejcitlivější věk mládí. A nevyrovnal jsem se s ním zcela dodnes. Od té doby se mnohé změnilo. V rámci EU můžeme volně cestovat (když nás zrovna nezalehne virus). Stále víc si uvědomuji, že nejsem Čechem, ale Moravanem. Mnohé oblasti Moravy mají mentalitou obyvatel blíž ke Slovákům než k Čechům. Nikoliv k nacionalistům ze Žiliny či Ružomberku, ale ke Slovákům z národnostně smíšených regionů, třeba Gemeru. Mimochodem, v prvním pádě je to Ružomberok (Kežmarok apod.), kdo však napíše, že jede do Ružomberoku, ukazuje na fatální neznalost. Mezi Čechy, i vzdělanými, bohužel častý jev. Správně je do Ružomberku, Kežmarku, Pezinku.

Milí Čechové, snažte se hledat svůj vztah k Moravě. Morava vás potřebuje a vy zase potřebujete ji. Budoucnost nebude jednoduchá, měli bychom si být vzájemně oporou. Nikdo jiný vhodný k podpírání momentálně v našem okolí nejspíš není.

Hynek Skořepa, Letovice

Obsah Listů 4/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Ztracená Morava

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu