Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Lubomír Zaorálek je s přehledem nejzkušenější politik v dnešní vládě. Nejde jen o to, že už byl předsedou a místopředsedou Sněmovny, zastupitelem Ostravy anebo ministrem zahraničních věcí. Jeho zkušenosti a přítomnost v politice se odvozují od doby, kdy člověk mohl mít politiku jako profesi a bylo zjevné, že na její výkon je třeba značná a jasná kvalifikace. V posledních týdnech Zaorálek coby ministr kultury v různých rozhovorech říká, že ministerstvo kultury je – s ohledem na politický i veřejný konsensus – úřadem, který odpovídá za neziskovou část kultury – za malá a střední nakladatelství, za nekomerční překladovou literaturu, za Národní divadlo a muzeum. Když za ním s miliardovými požadavky na podporu přišly třeba velké knihkupecké a distribuční sítě, sice s nimi jednal, ale odkázal je při hledání podpory na programy ministerstev práce a sociálních věcí anebo průmyslu a obchodu. Jste podnikatelé, hledejte podporu tam, kde ji hledají i jiní podnikatelé, znělo to asi. Zároveň je ale zjevné, že Zaorálek promýšlí místo svého úřadu ve vládním systému – chce nové lidi i peníze. V rozhovorech neváhá opakovat, že hudbu nebo literaturu má na ministerstvu kultury v odpovědnosti jeden člověk a co se asi stane, až třeba odejde do důchodu. A hlásí se třeba o unijní dotační program Kreativní Evropa, aby mohl alespoň část komerční kultury také navázat na činnost Nostického paláce. V podtónu Zaorálkových vyjádření zní úvaha o místě ministerstva v systému a kapacitách, kterou pro naplnění své role potřebuje. Je na místě jeho iniciativu rozvinout a podobně přemýšlet o dalších resortech i vládě jako celku. Do roku a půl bude po volbách a třeba bude možnost novelizovat kompetenční zákon vymezující pravomoci resortů anebo alespoň po debatě přistoupit k vládnutí s novou představou o jeho nástrojích.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
