Koronavirová karanténa zjevně poškodila tištěná média. Objektivně u proto, e si pro ně zejména starší lidé nemohli dojít. A ti se jich nejen z konzervatismu drí. O to víc se sledovaly televize a rozhlas. Redaktoři v nich to neměli a nemají zrovna nejjednodušší. U proto, e produkce nových pořadů je omezená. A tak se muselo sahat i do archivů. Někdy šťastně, jindy méně. Ale je lepší se netrefit, ne některé filmy, hry nebo mluvené texty za sebou několikrát do omrzení opakovat, včetně těch aktuálních.
Absolutorium si média zaslouí zejména za informace o pandemii. Jestli jim někdo něco vytýkal, tak jednotlivci na sociálních sítích, zda ještě víc negativními informacemi nekomplikují situaci, která u krizová je. Kritika se nevyhnula ani veřejnoprávním médiím, u kterých některým posluchačům a divákům vadí, e prý mohou předem předvídat, jak se který z redaktorů postaví k určitému tématu či v rozhovoru zachová ke konkrétnímu politikovi či expertovi, bude s ním mluvit vlídně, korektně nebo ho potápět. To vede ke krajním soudům, mají-li tato média nějakou politiku, koncepci či strategii, komu vlastně patří, zda ne jen těm, kdo v nich zrovna pracují.
V centru kritické pozornosti se toti ocitla i praxe, kdy asi mimo virus nebylo zrovna kam sáhnout, vyuít vzhledem k 75. výročí konce druhé světové války i pomalu hasnoucí mediální evergreeny, jako jsou maršál Koněv a vlasovci, rozšířené o témata s nimi aktuálně spojená, jako byl přicestovalý ruský agent s ricinem a následná policejní ochrana některých politiků. Ne snad e by se těmto informacím měla média při hledání přitalivých témat vyhýbat, ale pro sociální sítě to asi není dostatečně přesvědčivé. Jinak se to jako v případě ruského agenta setkává s ironickými poznámkami i bezpečnostních expertů, a sice e tato informace vůbec unikla, a bylo proto nutné podat trestní oznámení proti neznámému pachateli. Hodně lidem to vadí, ale na druhé straně by nebylo dobré některé historické události tabuizovat, jakkoli mohly mít jen podrunou roli.
V demokracii musí mít politici i na niších stupních řízení prostor pro svá rozhodnutí, která zasahují i do vnitřní a zahraniční politiky státu. Měla by ji ale posilovat. Stejně tak pokud jde o opoziční politiky, jejich aktivity by měly vést k vytváření opoziční alternativy. Průzkumy volebních preferencí prokazují, e se tak stále neděje. Vládnoucí strany to proto nemusí příliš znepokojovat a aktivizovat. Masaryk by takovou demokracii označil za nedospělou. Bez silné opozice stát stagnuje, pokud neupadá. J. F. Kennedy v Profilech odvahy napsal, e k jeho rozvoji přispívají nejen ti, kdo jsou u moci, ale i ti, kdo této moci oponují.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.