Tomáš Tichák

Nepřesně o zániku Literárek

Na serveru Aktuálně rekapituluje Karel Hvížďala pod titulkem historii slavného periodika, jehož poslední číslo vyšlo na konci května t. r. (Šestý konec Literárních novin, 28. 5.) Reagovat na blog by možná nebylo přiměřené nebýt věty: „V exilu vycházely jako občasník pod názvem Listy a v roce 1989 se vrátily opět do Prahy jako příloha Lidových novin.“ Tím spíš, že autorem není člověk narozený po revoluci, nýbrž renomovaný publicista, který strávil 12 let v exilu a byl přítomen, jak mohu osobně dosvědčit, třeba na proslulém festivalu za účasti představitelů čs. exilu 4. listopadu 1989 v polské Vratislavi, kde Vilém Prečan s Jiřím Pelikánem mj. rozdávali příchozím Čechům a Slovákům výtisky Listů a Svědectví.

Připomeňme tedy, že exilové Listy, jež skutečně na linii Literárek navázaly, vycházely v Římě od roku 1971 pravidelně dvouměsíčně. Dle statistiky Dušana Havlíčka v knize Listy v exilu vydal Jiří Pelikán v průběhu 19 ročníků 95 čísel, 9 dvojčísel a 14 mimořádných čísel, zvláštních čísel a příloh celkem na 8994 tiskových stranách. To zrovna nenaplňuje definici občasníku. Listy se po Listopadu nestaly přílohou Lidových novin, jak by se mohlo z blogu zdát, kdežto, jak vidno z obálky tohoto čísla, vycházejí – už padesátý rok – bez přerušení dodnes.

Blog zkresluje i novější historii samotných Literárek. Ty byly skutečně po Listopadu obnoveny nejprve jako příloha Lidových novin. V roce 1999 převzal po Vladimíru Karfíkovi vedení redakce novinář Jakub Patočka, charakterizovaný K. Hvížďalou jako ekologický aktivista. Čteme: „... celá redakce se vyměnila, odešli lidé jako Ivan Wernisch, Michal Ajvaz, Jiří Cieslar a další, po jejich odchodu náklad klesl na dva tisíce. Tento rok je možné považovat za pátý konec starých Literárních novin. Z novin s tradičním názvem se stal list marginální sekty.“

Není zde prostor popisovat vývoj podrobněji. Je pravda, že se LtN personálně postupně proměnily, nejvýrazněji ovšem až v roce 2005, kdy bývalí členové radakce založili časopis A2. Ve většině případů nebylo příčinou ideové směřování LtN, ale osobní důvody anebo nespokojenost s praktickým provozem prohloubená pracovním přetížením nepočetné redakce týdeníku. Náklad v té době činil nikoli dva, ale deset tisíc výtisků, a tvrzení o „listu marginální sekty“ je už vysloveně pejorativní. Patřili snad do ní například čelní Patočkovi podporovatelé Jaroslav Šabata, Alexandr Kliment a Ludvík Vaculík, nebo má být onou sektou levicové prostředí?

Vydávat kulturní týdeník bez dostatečné státní podpory v nedosti lidnaté zemi je ekonomicky neúnosné pro kohokoli. Proto nakonec v roce 2009 převzal vydávání LtN Miroslav Pavel. Ten letos v březnu v rozhovoru pro server Mediaguru odhadl roční ztrátu na 8–9 milionů korun. Literárky nezachránila ani proměna na měsíčník, ani deklarovaná změna linie: „Nemyslím si, že jsme levicoví... Pokud jsme levicoví, tak levicoví konzervativci. Spíš se na řadě věcí domluvím s Václavem Klausem než s lidmi kolem sociální demokracie.“ (Miroslav Pavel v témže rozhovoru.)

Zánik Literárních novin je smutná zpráva, znamená ochuzení vícehlasu, který jediný mů-že pomoci překlenout „kulturně-politický příkop“ (J. Šabata) v médiích i ve společnosti. Na rozdíl od zavádějících, ideologicky předpojatých zkratek.

(Autor byl v roce 2002 redaktorem Literárních novin.)

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Nepřesně o zániku Literárek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu