Sundat Koněva, postavit mariánský sloup, napsat, e květen 1945 je sovětská okupace, tvrdit, e nacismus je nezvládnutá levicová politika, to jsou příklady a figury historické politiky, se kterou domácí pravice v posledních měsících zcela ovládla veřejný prostor. Kdo se přidá, popluje s proudem. Politika přepisování veřejného prostoru je k nám převzata z Polska. Ne nadarmo ODS s Právem a spravedlností spolupracuje. Pokusy o degradaci komunistických generálů, likvidace památníků polské východní armády a sundávání pamětních desek levicových osobností zemřelých dávno před druhou světovou válkou anebo umučených během ní hrají u našich severních sousedů prim u druhé volební období. Svým způsobem dnešní střet navazuje na střety mezi socialisty a národními demokraty v meziválečném období i skutečnou občanskou válku probíhající v některých částech Polska po roce 1945.
Obsazování veřejného prostoru konzervativní pravicí je u nás spojeno s další vlnou útoku na politickou levici. Silným podnětem je tu zjevně vládní spolupráce ČSSD s politickým hnutím ANO. – Andrej Babiš je přeci bývalý člen KSČ. Kdo by to mohl nevidět! A ČSSD přeci legitimuje jeho komunistické manýry. Svou politickou slabost nahrazuje opozice rétorickou razancí. Zkoumat, zda je problémem Andreje Babiše znárodňování malovýroby anebo spíše snaha hromadit soukromý majetek, by u vedlo jen ke zbytečnému rozmělňování zvoleného příběhu. I tak ale některé věci tvrdit nelze.
Směs socialismu, nacionalismu a nostalgie po údajně harmonické minulosti stvořila italský fašismus i německý nacismus. Ostatně základní ingredience toho, oč šlo, byly pěkně shrnuty v Německu u v samotném názvu strany: Nacionálně socialistická dělnická strana, napsal před časem v Deníku N Jiří Pehe. A pokračoval: e se tento typ levice opět probouzí k ivotu, by nás nemělo nechávat klidnými, protoe téměř všechny největší politické kalamity v nedávné evropské (historii) jsou spojeny právě s ní.
Pokud se ale v 36 u Madridu bojovalo za Prahu, tak kdo tam za ni bojoval?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.