Album
Zhmotněné gesto, projekt kolektivu umělců z RWTH Aachen, foto Ivo Mayr (převzato z katalogu Gesten – gestern, heute, übermorgen. Vyd. E. Fricke a J. Bressem. Chemnitz 2019).
ena vzpomíná na rodný dům: Uprostřed bylo velké točité schodiště, kadé ráno pomalu scházela dolů a schodiště jí přišlo nekonečné. Vzpomínku na nekonečný sestup doprovází devítisekundovou gestikulací. Její ruce krouivě kreslí do prostoru trajektorii, kterou kdysi denně procházela.
K čemu slouí ta kresba do prostoru? Primárně posluchači, aby si lépe schodiště představil? Nebo mluvčí, která si modelováním vzpomínku zpřítomňuje, snaí se nahmatat v prostoru správný tvar? Na tuto otázku se těko hledá odpověď, snad by pomohlo zkoumání lidí, kteří své vyprávění doprovázejí gesty, ani by je protějšek viděl (třeba při handsfree telefonování). Současný výzkum doprovodných gest se nejvíc soustředí na perspektivu diváka/posluchače. Ale existují i první vlaštovky, které se zaměřují na gestikulujícího. K nim patří vědecký a umělecký projekt, na něm se podíleli sémiotici a studenti architektury z univerzity v Cáchách. enu vzpomínající na rodný dům snímalo několik kamer v jedné z nejmoderněji vybavených německých laboratoří pro výzkum gest a její ruce byly přitom posety markery, které umoňují záznam pohybu technikou MoCap a jeho následné převedení na digitální model. Díky 3D tisku pak byly pohyby přetaveny do podoby sochy. Řečeno méně technicky: Stopy vzpomínek v prostoru se zhmotnily. Sémiotiky a teoretiky architektury ale k projektu nevedla jen otázka, jak zhmotnit vzpomínky na konkrétní prostory. Zajímalo je, nakolik pomáhá doprovodná gestikulace při procesu navrhování v oblasti architektury či designu. Další sochy gest, které v rámci projektu vznikly, proto zhmotňují objekty imaginace.
Budeme jednou kreslit rukama do prostoru místo do náčrtníku, abychom si pak vytiskli model na 3D tiskárně? Teoreticky to moné je.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.