Václav Jamek

Co trochu krotit svoje ÍQ?

Když různí bílí rasisté statisticky machrují s inteligenčním kvocientem, aby dokázali, jak jsou na tom zejména černoši s inteligencí špatně (na Číňany, Japonce a Korejce si netroufnou, protože ti by je rozcupovali) – divím se, že těm samozvaným statistikům nikdo nepřipomene první a základní skutečnost: že totiž IQ sám je pouhý statistický konstrukt. Neboli že nemá absolutní hodnotu, není to žádná objektivní míra, ale jen relativní informace o tom, jak si (možná) stojím uvnitř populace, v níž byl daný test statistickým postupem standardizován. A že je test v nějaké populaci standardizován, to se pozná podle toho, že průměrný IQ v ní vyjde na 100 bodů: protože tak je ten kvocient vymyšlen, je to jeho princip. Kdyby se zjistilo, že průměrný IQ nějaké populace je 115, znamenalo by to jen tolik, že test, kterým se to zjišťovalo, v té populaci standardizován nebyl nebo byl standardizován špatně.

Aby se tedy testem standardizovaným např. v USA dala měřit inteligence v Africe, musel by být standardizován pro tamní populaci. Důsledkem by ovšem bylo, že výsledky by se s výsledky americké (bílé) populace nedaly srovnávat; což je ale v pořádku, vzhledem k tomu, že IQ je relativní údaj a nikdy nebude nic jiného. Srovnávat by se dalo, kdyby byla u nějakého testu provedena statisticky spolehlivá standardizace pro celý svět, ale k tomu myslím dosud nedošlo.

Někdo by mohl namítnout, že struktura lidských poznávacích schopností je u všech lidí stejná a také že vědomí pracuje se všemi svými nástroji stejně; jenže tento postulát by nejprve musel být prokázán, a inteligenční testy to ze své podstaty udělat nemohou: měří jen adekvátnost odpovědí na jisté otázky nebo voleb v nonverbálních úlohách, které nějací vědci někde na Zemi posoudili jako odpovídající pojmu „inteligence“ a výsledky potom v nějaké definované populaci statisticky vyhodnotili.

Ale je to ještě horší: ty úlohy odpovídají tomu, co věda v daný moment za inteligenci pokládá, úměrně vlastní inteligenci, ale nemůže si být jistá, že to inteligence v plném rozsahu opravdu je. Z čehož plyne vcelku solidní výrok jistého amerického vědce, který jeden takový test vytvořil: „Inteligence je to, co měří můj test.“

Dobrý výsledek v inteligenčním testu je tedy jen dobrý výsledek v tom testu. Dobrý psycholog s ním pracuje jako s údajem relativním... neví totiž ani to, zda v něm subjekt podal v daný moment nejlepší výkon, jehož je schopen.

Takže, rasisti, nazdar! Dejte pozor, aby se vám nestalo to, co jistému předčasně vyspělému chlapci, o němž si ošetřující pchychyatr poznamenal do zdravotní karty: „Kdyby víc krotil svoje ÍQ, mohl to být správný chlapíq!“

V diskusích, které jsem kolem toho tématu porůznu vedl, zazněla také námitka, že pojmy jako rasismus a xenofobie se používají přehnaně. „Xenofobie,“ vyjádřil se Hippias, „je jakási nadávka pro přirozený atavismus ostražitosti před něčím neznámým, jiným, ohrožujícím. Je to záležitost sebezáchovná. Rasismus je také zneužívané slovo. Někdy mám pocit, jako kdyby se lidé u nás dělili na ty vzdělané, slušné, kreativní a tolerantní a zbylých zhruba sedmdesát procent tvořili xenofobové, rasisté, populisté, fašisté, negramoti a lůza. Přimlouvám se vždy za pravdivější obraz světa.“

„Slovo ,xenofobie‘ není nadávka,“ zněla má odpověď, „je to učené pojmenování nepřátelského postoje nebo snad přesněji iracionálního odporu (fobie) k cizincům, neboli právě to, co nazýváš ,přirozený atavismus ostražitosti před něčím neznámým, jiným, ohrožujícím‘, přesněji před tím, o čem nemůžeme vědět, zda nás to ohrožuje, když to neznáme, takže jde jenom o pocit, který ovšem vede k nějakému jednání, jehož opodstatněnost je nutně sporná. Místo přímého pojmenování volíš tedy opis jistou formou definice téhož, neboli vlastně žádáš, aby se tak jako u nás obvykle věc rozmělnila eufemismem, takže se nikdo nemusí znepokojovat, svědomí se uspí a odpovědnost popře. To podle mého názoru vytváří jiný druh ohrožení, vycházejícího zevnitř.

Člověka by se asi neměl utěšovat tím, že vlastně nejsme xenofobové ani rasisté, nýbrž jen primitivové. Ocitnout se po třech nebo čtyřech tisíciletích rozvíjející se civilizace (z toho dvě tisíciletí pod utvářejícím vlivem ,náboženství lásky‘) odkázáni na atavismus a před atavismem se sklánět, to není zrovna dobrý výsledek toho zušlechťujícího úsilí. V civilizované společnosti dokonce ani atavismus nestojí nad etikou, a dojde-li k tomu, lze to nejspíš pokládat za selhání té civilizace. Ta má totiž jako vyšší forma organizace jisté lidské starosti brát na svá bedra – právě proto, aby její členové nebyli odkázáni na své panické lidoopí atavismy.

Takže xenofobie ani rasismus nejsou v atavismu rozpustné ani atavismem omluvitelné, a takovým vysvětlením se dostáváme jenom z bláta do louže.“

Tu zasáhl i Pitho: „To se pořád mluví, jako by rasisté byli vždycky běloši. Černí rasisté snad neexistují?“

Na to já: „Existuje jistě černý rasismus a žlutý rasismus, také rasismus arabský, vlastně také hlavně vůči černochům, existuje rasismus židovský a jiné, kterým se už říká xenofobie. Rasismem jedněch se ovšem neospravedlňuje ani neomlouvá rasismus druhých!

Existují také místa na Zemi, kde se lidé bez problémů mísí a z jejich vztahů vznikají noví, krásní a chytří lidé. To, že mísit se je špatné, si vymysleli ublížení aristokrati, těžce poznamenaní staletími krvesmilstva. Já odmítám každý rasismus, každý nekritický sebeobdiv vlastní tlupy, i kdyby byl eskymácký. Ale nikomu, ani mně, se nedá vyčítat, že když se rozhodl mluvit o jedné věci, nemluví také o všem ostatním.

Mimochodem,“ odklonil jsem šikovně ošemetný rozhovor k něčemu ještě ošemetnějšímu, „nepřijde ti zvláštní, že všechny televizní reklamy na léky proti takzvanému nadýmání jsou genderově zaměřeny jen a jen na ženy? A není ještě divnější, že se proti tomu mezi ženami dosud nezvedla žádná genderová bouře s požadavkem rovného práva na střevní plyny, jaké mají muži?“

Nebo to snad ženy mají jinak? (Moc zkušeností s tím nemám.)

Václav Jamek

Obsah Listů 3/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Co trochu krotit svoje ÍQ?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu