(K Listům č. 2/20202)
Olga Hostovská se ve svém dopise zamýšlí nad vývojem spisovné češtiny a výukou pravopisu. Hlavně se soustřeďuje na tvar 3. osoby mnoného čísla sloves 4. třídy. Podle současného úzu by se spíše psalo Medvědi neví... Na podobné téma jsem napsal nedávno také dopis redakci Listů, nevím, zda jej autorka četla. Nejsem jazykář, studoval jsem fyziku, zabývám se ovšem překladem z (nebo do) angličtiny a němčiny, popř. ruštiny. Pokud jde o angličtinu, neexistuje v ní, pokud vím, ádná závazná norma, ádný Ústav pro jazyk anglický; v britské angličtině se slova píší historickým pravopisem a určitá pravidelnost je tu jen u tvarů sloves, případně u slovosledu ve větě. Jinak je angličtina zaloena především na souslovích (idiomech). Jednotlivé -významy mnohoznačných slov jsou uváděny (ve slovnících) statisticky. Jazyk plyne jako hudba – je nutno pravidelně číst a poslouchat, aby člověk psal či mluvil v duchu jazyka.
Pokud člověk poslouchá Český rozhlas, málokterý mluvčí (včetně hlasatelů) mluví důsledně podle jazykové normy – většina střídá spisovné tvary s tvary obecné češtiny. Obecně je mono pozorovat trend ke zjednodušování gramatiky (a to nejen v češtině). Mizí takové tvary jako dvojné číslo (oběma rukama), minulý kondicionál (byl bych to nedělal) se nahrazuje kondicionálem přítomným (to platí i pro angličtinu). Nedodrují se správné koncovky u středního rodu (auta jela/jely stovkou). Současný vývoj jazyků je zřejmě ovlivněn technologiemi a stavem společnosti – lidé ijí více izolovaně, chybí ivý lidský kontakt, méně se čte a píše. Místo toho si lidé posílají textovky (SMS) a e-maily. Současný jazyk není tak tvárný a melodický jako naše klasická čeština. O to více je třeba ocenit práci těch, kteří se snaí jazyk rozvíjet a kultivovat.
Zpěvem svým ji šlechtit chceme
po všech vlasti končinách,
ať se novým krášlí květem
v palácích i pustinách
(B. Smetana: Věno)
Ing. Jan Matys, Sloup-Davle
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.