Patrik Eichler

Krzysztof Penderecki (1933–2020)

Můj dědeček se staral o mé hudební vzdělání. Hrál jsem na housle. Musel jsem hrát dvacet minut, ale za každou další čtvrthodinu mi platil, abych neutekl za kamarády. Abych si vydělal víc, dokázal jsem hrát i dvě hodiny, vzpomínal v jednom z rozhovorů na své hudební začátky polský skladatel, dirigent a hudebník Krzysztof Penderecki. Budoucí hvězda klasické hudby se narodila v menším podtatranském městečku do rodiny s německo-arménskými kořeny, kde se potkávali protestanté s řeckými katolíky. Díky tomu nejen uměl od mala německy (učil se čtením mayovek v originále), ale později skládal církevní hudbu v ekumenickém záběru. Byl člověkem věřícím. I když jeho první cesta na „Západ“ vedla do Itálie, šlo o odměnu za vítězství ve skladatelské soutěži, jeho hudební život byl spojen s německým prostředním. Mj. měl německého vydavatele, na objednávku Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně vznikly slavné Pašije podle sv. Lukáše (1966). Světový úspěch ale zaznamenal už pět let před tím Žalozpěvem obětem Hirošimy – mrazivé skřípění smyčců dává představu apokalypsy zažít od prvního taktu. Penderecki vystupoval i v ČR. Dirigoval na Pražském jaru, naposledy v listopadu 2019 dirigoval v katedrále sv. Víta uvedení svého Creda.

Patrik Eichler

Obsah Listů 2/2020
Archiv Listů
Autoři Listů