Vojtěch V. Sláma

Osa blaha

Svůj první film jsem vyvolal někdy kolem 10 let ve školním fotokroužku. Dost lidí kolem mne fotilo, někteří byli vyloženě skvělí a známí fotografové jako František Sysel, Marie Kratochvílová, Vojta Dukát, dobře fotil také můj strýc Jiří Hlaváč. Pořád se u nás někde povalovaly fotografie, naši se o nich bavili, říkali, která a proč je dobrá. Takže oni a jejich přátelé ze mne vychovali náročného dětského diváka. A samozřejmě fotografování jako tvůrčí až akční činnost, navíc spojená s technikou, byla pro malého kluka fantastická zábava. Studovat fotografii, a tedy na ni myslet jako na budoucí povolání, jsem začal v šestnácti.

Která témata jsou vám nejbližší?

Rád fotografuji čistě pro radost, nepotřebuji složité koncepty ani témata. Život sám mě k tomu prostě nutí, fotím svoje bezprostřední okolí, fotím, když se mám dobře a mám potřebu to zaznamenat. Takže na mých fotografiích najdete hlavně místa, kde žiji a která dobře znám, nebo místa, kam se mohu opakovaně vracet. Stejně tak většina lidí na snímcích je rodina nebo nejbližší přátelé.

Čím vás oslovil region Osoblažska?

Je to celé to Osoblažsko-jesenicko-rychlebské pohraničí, hranici často překračuji a některé z fotek jsou i z Polska. Těžko přesně popsat důvod výběru té oblasti. Trochu to tam znám, protože v Rýmařově jsem měl dědečka Mirka a v Supíkovicích tetu Marcelu, jezdil jsem tam na prázdniny. Mám ten kraj hluboce vrytý v srdci. Když tam přijedu, jen se toulám starým karavanem a jsem šťastný. Je tam prostor...

Nedávno se v USA prodala jedna vaše fotografie – bylo to poprvé?

Nebylo to poprvé. Ta fotka se prodala v dobročinné aukci, jejíž výtěžek pomáhá udržet v chodu fotografický festival FotoFest. Zároveň umožňuje zvát i účastníky ze zemí, odkud je to z nějakých důvodů složité. Takovým účastníkem jsem byl kdysi i já. Od těch časů jsem věnoval svoji fotku do aukce několikrát. Vracím tak FotoFestu, co mi dal a stále dává, a pak je to pro mne samozřejmě moc dobrá reklama, která výrazně ovlivňuje moje možnosti přinejmenším v Houstonu, ale často to něco přinese i z úplně jiných konců světa.

Připravujete momentálně nějakou větší výstavu, nový projekt, nebo dokonce knihu?

Podílím se s kamarády na výstavě, která cestuje po Americe a na podzim měla dorazit i do Paříže, ale bůhví co bude. Plánuji výstavu barevného souboru Colorjoy v Praze. S jednou ruskou kurátorkou připravuji výstavu v Petrohradě a v Moskvě. Pak už jen nějaké drobnosti. Novým projektem jsou portréty mojí téměř čtyřleté dcery Viktorie Anny. Zásadní věc je můj kinofilmový dokumentární soubor, na kterém pracuji přes deset let a který je teď ve fázi, kdy by se měl zpracovat a publikovat. Chtěl bych tedy vydat svoji třetí monografii a hledám vhodného nakladatele.

-jej-

Vojtěch V. Sláma (1974) vystudoval Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Je spoluzakladatelem skupiny Česká Paralaxa. Vystavoval na mnoha místech ČR, v několika evropských zemích, v USA, v Číně. V roce 2004 ukončil výstavou a vydáním knihy soubor Vlčí med. Na něj navázal dosud nedokončeným souborem Z deníku vlka. Soubor Colorjoy vytvořil z fragmentů souborů India Tourist, Hájenka-Pulkov a American Tourister.

Žije v Brně, je spoluprovozovatelem Café Flexaret. (Foto Ekaterina Plechková.)

Ondřej Vaculík

Obsah Listů 2/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Vojtěch V. Sláma

Osa blaha

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu