Vladimíra Dvořáková

Život po pandemii a návrat k „normálu“

Podvědomě chceme očekávat, že až současná pandemie pomine a zruší se stávající omezení, vrátíme se k „normálnímu životu“. Přestože toho o novém koronaviru ještě leccos nevíme, můžeme si být jisti, že náš „normální život“ po pandemii bude jiný. Na nás je, abychom novou podobu našeho života vytvářeli a nepřihlíželi jen útrpně jeho samospádnému vzniku.

Nyní se řeší aktuální problémy, někdy a někde lépe, jindy a jinde hůře. Ideální řešení neexistuje. Účet za pandemii bude obrovský, někdo ho také bude muset zaplatit. Solidarita, která se vzedmula (ale pozor, šmejdi se neztratili), se rychle vyčerpá tváří v tvář ekonomickým ztrátám a jejich sociálním dopadům.

Otázkou je, co vlastně pandemii vyvolalo. Nejde mi o konspirativní teorie, svým způsobem z hlediska společnosti není tak podstatné, jak virus vznikl. Jde mi o to, co umožnilo jeho tak bezprecedentní šíření. Vnímalo světové společenství dostatečně varování, které v novém miléniu přinášely virové nákazy typu SARS, MERS nebo ptačí chřipka? Přijatá lokální omezení, byť nemoci pronikaly i přes kontinenty, a relativně malý počet nemocných ponechávaly většinu světa v klidu.

Globalizace a pohyb obyvatel jistě k současné pandemii přispěly, masifikace letecké dopravy ponechávající stále méně prostoru pro pasažéry (jen doufám, že skvělý nápad letecké dopravy ve stoje se snad již neuplatní), pohyb v klimatizovaných prostorách letišť a hotelů, jednání a kontakty ve skupinách nejen napříč zeměmi ale i kontinenty, to vše umožňuje přenos nemoci z jedné oblasti do druhé. Podnikatelé, manažeři, akademičtí pracovníci, sportovci, umělci, studenti... A konec konců i dovolené, jejichž důsledkem může být šíření nákazy, nebo velké masové či sportovní akce. To vše se bude se zkušeností koronaviru měnit.

Všudypřítomný ekonomický princip minimalizace nákladů a maximalizace zisku se ovšem neprojevoval jen v letecké dopravě nebo v zemědělských chovech, ale i v megamontovnách průmyslových podniků, v zahušťování sídlišť, kde každá trochu volná plocha je okamžitě zastavěna, ve vytváření megakanceláří, v nichž každý má svou „kóji“, a stavbách meganákupních středisek, kde stále více lidí tráví svůj volný čas.

Zmiňuji tyto projevy, protože jsou lehce viditelné a do jisté míry i řešitelné, což může na různé úrovni prostor pro šíření nákazy omezit. Ale svět se promění mnohem hlouběji, stejně jako každodenní život, přičemž mnoha tendencí k těmto změnám jsme byli svědky již před pandemií. Proměna sama přitom nebude jen negativní či pozitivní. Je nutné o proměnách přemýšlet, zkoumat je, formulovat odpovědi a přístupy, které nebudou přinášet jednoduchá řešení, a varovat před jednoduchými populistickými gesty. Které tendence lze vidět?

Posílí se role národních států a vlád, což může vést k budování států a posílení jejich kapacit vést efektivní a koncepční boj s potenciálním nebezpečím. Totéž ale může být také příležitostí pro autoritářské vůdce schopné získávat stále více informací o každém jedinci. Omezení kontaktů se světem usnadní vytváření obrazu nepřítele. Hrozí posílení oligarchizace politiky, oligarchové mohou z pandemie vyjít velmi posíleni.

Čekají nás proměny globalizace (ta neskončí), kde v tradičním vztahu konfliktu a spolupráce mezi státy zřejmě posílí konflikt. Nástup ochranářských politik bude mít dopad na malé hráče (státy), pro něž regionální politika může hrát významnější roli. Velkou roli může sehrát místní politika, lokální úroveň umožňuje zakotvení, podporu a identitu.

Do popředí se dostanou sociální otázky, problém chudých a starých občanů, funkčnosti zdravotnických zařízení a nastavení sociálních služeb.

Urychlí se robotizace a digitalizace, což bude znamenat nižší nárok na pracovní sílu ze zahraničí, ale promění se i domácí struktura zaměstnanosti. Změní se způsoby řízení ve státní správě, ale i manažerské přístupy ve veřejném a soukromém sektoru směrem k využívání nových technologií a home-office.

Promění se i vztahy v rodině, změní se způsob organizace rodinného života i systém vzdělávání. Zároveň využívání nových komunikačních technologií ve výuce a komunikaci bude dál sociálně polarizovat společnost (sociálně slabí) na úrovni státu a posilovat celosvětově polarizace jako již tradiční konflikt Sever-Jih.

Nejen tyto, ale mnoho dalších otázek, si klaďme co nejdříve. Abychom totiž podobu našeho nového světa sami utvářeli a nepřihlíželi jen jeho samospádnému vzniku. Věnovat se jim obšírněji budeme i v Listech č. 3/2020.

Vladimíra Dvořáková (1957) je politoložka.

Obsah Listů 2/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Vladimíra Dvořáková

Život po pandemii a návrat k „normálu“

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu