Letošní padesátý Davos jako kdyby zprvu patřil jen Donaldu Trumpovi a Gretě. Trump ekonomického fóra 2020 vyuil jako součásti předvolební prezidentské kampaně, Greta k šíření své ekologické apokalypsy. My smrtelníci se díváme na proměny přírody, jak ji pamatujeme z dětství.
Malířka Zdenka Braunerová ve svém románu Na křídlech větrného mlýna vzpomíná, jak na konci předminulého století chodili na borůvky do Roztok u Prahy. My po druhé světové válce na hřiby do lesíka u kralupského letiště, kde je teď chemička. Honili se tu otakárci fenykloví, kteří u nás u vyhynuli.
Na konci 80. let se na naší chalupě sešel tým Martina Potůčka, který se ve Státním plánu ekonomického rozvoje zabýval problematikou lidského činitele. Ve chvilce volna jsem šel s Josefem Vavrouškem, pozdějším ministrem ivotního prostředí, z osady Loubí pod vrch Vlhošť. Místní si tam tu cestu spletli se skládkou, a Viki, jak jsme mu říkali, mi líčil, za jak dlouho si s tím odpadem příroda poradí: s něčím za pár dní, měsíc, rok a s něčím si neporadí ani za tisíc let. Nedalo se zatajit, e příroda kolem nás odcházela. Znepokojovaly nás v tu dobu studie Římského klubu. Po pár desítkách let se ukázalo, e sice v mnohém přeháněly, věda má své limity, ale zejména voda mementem zůstala.
Zrovna ke mně doputovalo video, kde v jakémsi indickém městě přijídí k řece jedno nákladní auto za druhým a svůj náklad vrhá do vln. Ve stejné chvíli se dozvídám, e se americkým vědcům podařilo vypěstovat korály. Ekologické informace musíme i po vlastních zkušenostech brát váně. Stejně tak se nenechat zastrašit drastickými z dílny těch s puncem ekoterorismu. I kdy příroda nás prostě začíná opouštět. Alespoň proto jednou týdně bychom si měli pustit nějaké video, co nám ještě z těch krás přírodních zůstává. K ekologickým hrozbám bychom se stejně jako k těm bezpečnostním měli chovat přinejmenším s předběnou opatrností.
Antonín Rašek, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.