Naše vlast˝, a vlastně celá planeta, se ocitla v mimořádné situaci. Obrovské poděkování si nyní zaslouí zdravotníci, lékaři, sestry, hygienici, epidemiologové, policisté, vojáci, hasiči, řidiči MHD, starostové a radní, pracovníci sociálních slueb, ale i dobrovolníci šijící a distribuující roušky a další potřebné věci. Na spoustu dalších potřebných profesí jsem asi zapomněl, za co se omlouvám. Nicméně přicházím s novým námětem do diskuse: výraznou celospolečenskou pomocí, mimo nošení roušek, by byla výzva na platby všech závazků, poplatků a daní, co nejdříve a v plné výši. Tedy paklie to jen krapet jde, ať všechny fyzické i právnické osoby, které to s republikou, demokracií a odpovědností myslí opravdu váně, podají co nejdříve daňová přiznání, uhradí faktury a daně, ale zaplatí i za komunální odpad či za svého psa. Anebo vrátí sousedovi půjčených osm tisíc korun, byť je to třeba debil a slávista.
Dále pak nepodporujme šedou ekonomiku, ale důsledně najímejme řemeslníky platící řádně daně z odvedené práce, tj. takzvaně s papírem, ne bez papíru.
Je sice hezké, kdy pan Novák jeden den na sociálních sítích děkuje lékařům a sestrám, a píše e by si zaslouili dvojnásobné platy a o tři dny později vyzývá, e by měly být odpuštěny daně a zdravotní pojištění. I áka šesté třídy napadne, e pokud stát (resp. zdravotní pojišťovny, na které tuto agendu stát zákonem delegoval) nevybere skoro nic na zdravotním pojištění, tak se platy sester a doktorů jaksi nemají z čeho zaplatit nebo dokonce zvýšit. Nelze být obutá a neobutá zároveň, nejsme holt v pohádce.
Teď slyším některé čtenáře – musel jsem zavřít hospodu, obchod nebo kadeřnictví, z čeho to mám jako platit, vy chytráci? Výzva se z logiky věci přirozeně týká jen těch, kteří mohou plnit. Placení závazků by se mělo v čase krize stát, jak říkají mladí lidé, cool.
Na toho, kdo se bude chlubit jak očůral stát, např. na zdravotním či sociálním pojištění, by se rozumná část měla dívat obdobně jako na toho, kdo se chlubí, e nenosí roušku, porušuje karanténu či jezdí lyovat do Itálie po tom, co bylo vyhlášeno, e to tam je zavirované. Ergo kladívko, nouzový stav můe být šancí k zlepšení vztahů nejen mezi námi lidmi navzájem, ale i vůči našemu státu. Nebo se pletu? Bude líp?
JUDr. Petr Kolman, Brno
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.