Hynek Skořepa

Epidemie a rozhlas

Když moji studenti z ústeckého gymnázia točili film Dny zoufalství (2017, 90 minut, scénář a režie Matěj Pavlík), thrillerovou vizi světem se šířící epidemie, který se odehrával v roce 2020, netušili, že skutečnost se jejich fantazii tak rychle přiblíží. A to dokonce ve stejném roce! Po umělecké stránce lze tomuto amatérskému filmu jistě mnohé vytknout, aktuálnost a odvahu všech zúčastněných při natáčení však jistě ne. Ústí nad Orlicí s mnoha svými devastovanými textilkami bylo pro exteriéry snímku jako stvořené.

Kvůli epidemii nemoci Covid-19 teď často pracuji z domova. Nemám internet ani chytrý mobil, po letech jsem opět vytáhl rádio a lovím zprávy. Informace o dění doma i ve světě z rozhlasu jsem naposledy získával asi před čtvrtstoletím, kdy se z éteru ještě každé odpoledne ozývalo hlášení: Federální rozhlasová stanice Československo. Vysielame pravidelnú spravodajskú reláciu Ozveny dňa. Tehdy se vysílalo na dlouhých vlnách a vysílač Topolná u Uherského Hradiště pokrýval svým signálem nejen celé Československo, nýbrž i většinu evropského kontinentu. Po rozdělení republiky změnila zpravodajská stanice název na Radiožurnál, vlastně šlo o jakýsi návrat k prvorepublikovému Radiojournalu. Pak dlouhovlnný vysílač výrazně snížil výkon a já přestal Radiožurnál sledovat. Poslouchal jsem ještě občas Vltavu, než éter zaplnily soukromá rádia a příjem Českého rozhlasu se stal natolik nekvalitním, že se téměř nedá poslouchat. V údolí mezi kopci se rozhlas ladí špatně. Řešením by byl poslech rozhlasu přes internet, ten však nemám. Ne že bych byl jeho tak zapřisáhlým nepřítelem, ale je to „žrout času“, dávám přednost četbě. A protože televizi také nevlastním, zprávy příležitostně hledám v novinách či dodatečně na internetu.

Poté, co se virus dostal i do Čech a na Moravu, byly rozhlasové zprávy dost mizerné. Téměř nic konkrétního jsem se z nich nedozvěděl. Po pár dnech se to zlepšilo, takže nyní už mi na rozhlasových vlnách chybí jen pořádná předpověď počasí s výhledem alespoň na tři dny dopředu. Pokud tedy poslouchám rozhlas z domu. Párkrát jsem musel chtě nechtě vyjet autem, na autorádiu se mi však veřejnoprávní rozhlas nepodařilo naladit nikdy. Na cestě lesem ani městem, v údolí ani na kopci. Éter zcela okupují stanice typu Frekvence 1 či Impulz. Za současné situace je to nepříjemné zjištění. Jistě, v době chytrých mobilů to není již tak významné jako dřív, ale přece jen. Přenosný radiopřijímač můžete využít takřka kdekoliv a může fungovat na baterie, které vydrží déle než akumulátory chytrých mobilů. Nikdo mi nevymluví, že rozhlas patří do klíčové infrastruktury, kterou by měl kontrolovat stát (stejně jako třeba páteřní železnice a silnice, rozvodnou síť atd.). A že by přiměřeně kvalitní signál stanic veřejnoprávního rozhlasu měl být dostupný na celém území republiky. Jako velmi důležitý krok v tomto ohledu vnímám alespoň to, že Český rozhlas Olomouc vysílal každý den kolem poledne speciální informace pro z důvodu karantény do konce března zcela uzavřené obce na Litovelsku.

Hynek Skořepa, Letovice

Obsah Listů 2/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Epidemie a rozhlas

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu