Knihy | Listy

Knihy 1/2020

Čekám, až se vrátíš. Rodinné deníky z války

– „Co je to každodenní život a z čeho sestává? A jak je každodenní život poznamenán životem in extremis? Tyto otázky provázejí mou práci,“ píše renomovaná historička holocaustu Anna Hájková ve svém profilu na webu univerzity ve Warwicku, kde odborně působí. A. Hájková je autorkou několika desítek článků a studií na téma holocaustu a jeho obětí, často žen a lidí ze sexuálních menšin, chystá k vydání monografii o každodenním životě v Terezíně a věnuje se i intelektuálům za státního socialismu ve střední Evropě. Útlý svazek Čekám, až se vrátíš je edicí válečných deníků Janyho Leboviče a Pavly Hájkové doprovozenou jejím historickým úvodem a komentáři jejich rodinných příslušníků. V knížce se potkávají oba její profesní zájmy s její vlastní rodinnou historií v generaci prarodičů a praprarodičů.

Když v roce 1944 Jany Lebovič svůj deník psal, ukrýval se (nakonec neúspěšně) před zatčením jak kvůli svému židovskému původu, tak kvůli svému členství v komunistické odbojové skupině Přehledy. Pavla Hájková svůj deník (1945–1946) naopak začala psát až po svém osvobození z koncentračního tábora, text je tak ex post vzniklým popisem zatčení rodiny, včetně syna Miloše Hájka, výslechů a věznění, a zároveň aktuálním záznamem návratu do Prahy rozbitým Německem a měsíců (marného) čekání na stejně tak uvězněného muže Františka.

Anna Hájková ve svém úvodu nejen popisuje historii Přehledů a věnuje se židovskému komunistickému odboji jako nepohodlnému tématu druhoválečné historie, ale z pohledu feministické historičky vypichuje i v denících přítomné rozdíly v popisu mužských a ženských rolí, třeba že muži jsou ti, kdo vzdělávají, a ženy je potřeba vzdělávat. Ve čtvrtek 20. července 1944 si Jany Lebovič zapíše: „Zjistil jsem také, že Líbina politická orientace je nepodložená znalostí teorie. K socialismu tíhne pouze citově. Chci jí sehnat nějakou literaturu, není možno stavět jen na citu, přesvědčení musí mít teoretické základy, jak jinak.“

Texty obou deníků jsou pak nejenom emočně velmi silným svědectvím přetržené lásky mezi lidmi, ale i dokumentem druhoválečné všednodennosti. „Němci bojují ze všech sil, těžko se jim opouští uloupená území, ale je nezbytí… Teď se ještě trochu projedu na kole a pak domů,“ čteme u Janyho Leboviče. „Na Pankráci byl den jako moře. Chodila jsem do šijárny, spravovala vězňům prádlo, jen v případě nutnosti ponožky vojákům, čistě vyprané, ale strašně roztrhané,“ zapisuje si ex post o dnech po svém zatčení Pavla Hájková. Čteme ale i o dovolených, nedostatku jídla i třeba duší na kolo, poslechu rádia nebo čtených knihách.

Kniha je střípkem rodinné historie, vyzdvižením řadových členů odboje, na něž se běžně nevzpomíná, i příspěvkem k dějinám každodennosti; vyzněním a kontextem ji lze přiřadit k nedávno vydané edici dopisů Karla Hiršla, člena taktéž komunistické odbojové organizace Předvoj, kterou pro české čtenáře připravila Alena Wagnerová pod názvem Zůstat plamenem neohnutým (Listy 6/2018).

Anna Hájková (ed.), Čekám, až se vrátíš. Rodinné deníky z války, NLN, s. r. o., Praha 2018, 101 s.

Patrik Eichler

Čepiec

– Bratislavská intelektuálka narozená koncem sedmdesátých let, autorka čtyř básnických sbírek, navštěvovala po dva roky v Šumiaci pod Kráľovou hoľou osmdesátiletou venkovanku a učila se od ní vyšívat čepec. Rozpráví s ní, seznamuje se s jejími osudy a názory i s historií obce a kraje, na vycházkách poznává život v obci a jejím okolí. V myšlenkách se vrací také k epizodám ze života svých předků spojených s Horehroním. Ušije dokonalý čepec, vystoupí na Kráľovu hoľu a napíše o svých zážitcích a poznatcích knihu. Zaznamenává v ní, jak se obraz zvláštního kusu světa a sympatie k němu rodí z napohled nahodilých podnětů. Mnohé bude jistě objevem i pro čtenáře: původní obyvatelstvo Šumiace je rusínské, obec je nejzápadnějším místem Slovenska, kde převládá řeckokatolické náboženství, zažila boje za povstání a perzekuci židů. Dnes se v ní odehrává nesnadný proces hledání soužití a spolupráce mezi Slováky a Romy. Poslední akordy knihy vzbuzují naději – v komunálních volbách 2018 zde překvapivě zvítězila nad předešlým nacionálně orientovaným starostou kandidátka těšící se důvěře i mezi Romy. Knihu se vyplatí číst nejméně dvakrát – teprve při opakovaném čtení oceníme pronikavost autorčina vidění.

Katarína Kucbelová: Čepiec, Slovart, Bratislava 2019, 180 s.

-jn-

Banderovci: Politické souvislosti, následky zneužití komunistickou propagandou, návaznost na hybridní konflikt v současnosti

– Popis proměn argumentací a proudů v prostředí ukrajinských nacionalistů od první světové války do padesátých let je největším přínosem nové knihy na symbolicky aktuální téma. Popis přechodu různých banderovských jednotek přes československé území v letech 1945–1947 je pak čtivou vojenskou historií, ve které nechybějí agitace místních obyvatel, problémy se zásobováním ani střety s jednotkami československé armády. Autor věcně popisuje i otisk banderovců v československé kultuře a dokumentuje, jak se v minulosti vzniklé stereotypy a obrazy odrážejí v dnešních politických debatách.

Tomáš Řepa, Banderovci: Politické souvislosti, následky zneužití komunistickou propagandou, návaznost na hybridní konflikt v současnosti,

Academia, Praha 2019, 364 s.

-pe-

Petříček Sellier & Petříček Bellot

Kniha našeho autora

Glosy, skici, povídky i rozbory básní z posledních let přináší pohromadě nová knížka Petříček Sellier & Petříček Bellot našeho stálého spolupracovníka, básníka a kulturního organizátora Petra Borkovce. Většina z textů již v minulosti vyšla, a to i v Listech. Autor ale nikde v knížce nepíše, ani kdy, ani kde který z nich vyšel poprvé, a říká tak sám, že pro čtení knihy jejich původ není podstatný. Borkovec v textech pracuje jako básník, tvoří obrazy a metafory, kterými se lze bavit, dává také nahlédnout do zákulisí kulturního života a provozu v našem regionu a čase. I když: „Moje matka odmítá svým přítelkyním vysvětlovat, co je autorské čtení a co je například literární rezidence. Tvrdí jim, že jsem profesor literatury a jezdím po přednáškách. A co jim mám říkat? Vždyť to nikdo nechápe! Copak někdo někomu pronajme na rok byt v centru jen proto, aby se tam válel a civěl do stropu?‘ namítá, když protestuju.“ (Scény z vyučovacích hodin psaní)

Texty knihy ale dávají podmanivě nahlédnout i do let zrání mladého člověka i básníka: „Po obědě jsme vyšli z jasně a prudce osvětlené gymnaziální jídelny na ulici a zůstali stát u zábradlí. Zavřela oči, přitiskla si na rozpálenou tvář ruku s dlaní vytočenou ven a řekla tři začátky tří vět: Pane bože, já se červenám… To mezi námi je literatura, kterou nečtu… Konec, studente…‘ Psal se květen 1988…“, popisuje konec bezprostředního několikaletého vztahu s gymnaziální profesorkou literatury. (Nikdo nemiluje muže, který se upaluje v zrcadle)

Domýšlivost mládí se setkává s formativním odmítnutím na hradě Bítově: „Jiří Kuběna šest hodin vykládá o sonetu, otočen šest hodin pouze k Putnovi.“ i U Zlatého tygra: „Pak Hrabal něco říká do ucha Binarovi – a když se profesor vrátí, tváří se všelijak. Prý jdeme, musíme jít. Hrabal nechce, abych tu byl. Rudnu. Odcházíme.“ To když se Borkovec s vrstevníkem a kolegou Pavlem Petrem jezdí „vzdělávat jako básníci“ za nestory zvoleného řemesla. (Tenkrát v devadesátých)

Knížka je souborem dobré literatury, literárním jazykem a nástroji vyprávěných příběhů, které stojí za pozornost každému, kdo si s jazykem a světem kolem sebe je ochoten přátelsky hrát.

Petr Borkovec: Petříček Sellier & Petříček Bellot, Fra, Praha 2019, 188 s.

-pe-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 1/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Knihy 1/2020

Čekám, až se vrátíš. Rodinné deníky z války

Čepiec

Banderovci: Politické souvislosti, následky zneužití komunistickou propagandou, návaznost na hybridní konflikt v současnosti

Petříček Sellier & Petříček Bellot

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu