Theatrum mundi
Pokud něco současnému českému divadlu velmi podstatně chybí, tak je to kvalitní domácí dramatika. Divadla sice umějí zajistit poutavé dramatizace próz či jiných předloh, ohledně uvádění původních textů ale spíše tápou. V lepším případě nabídnou experimenty, těch chytrých dramat – která vycházejí z běných situací a kvalitně pracují s výstavbou postav, napětím, ale především s významovými přesahy vyjadřujícími se k současnosti – se na našich jevištích ale objevuje jako šafránu. Naštěstí čeští dramaturgové vhodně sahají do zahraničních zdrojů a dokazují, e chytrý text dnes určitě můe vzniknout! V tomto ohledu se v poslední době v dramaturgické volbě daří ostravské Komorní scéně Aréna, která po úspěšném nastudování Schimmelpfenigova Zimního slunovratu nejnověji nabídla nastudování tragikomedie britského dramatika Torbena Bettse Kočka v oreganu – tedy titulu, který se hned po své premiéře v roce 2014 zařadil mezi nejúspěšnější londýnské komedie a jeho uvedení provázelo mimořádné přijetí jak ze strany publika, tak divadelní kritiky. O jeho kvalitách svědčí i zájem českých tvůrců: po Klicperově divadle v Hradci Králové a praském Divadle Kalich od ledna úspěšně dobývá Ostravu – ve velmi zdařilé reii Petra Svojtky.
Kočka v oreganu – ve skvělém překladu Michala Zahálky – pojednává o setkání dvou párů, které konfrontují své odlišné ivotní postoje, co je zdrojem řady humorných momentů. Dramaticky mimořádně vystavěný titul vyuívá slovní i situační humor, zároveň chytře pracuje s postupným odhalováním různých motivací jednání postav a vytváří velmi ivotné portréty čtyř hrdinů s jejich rozmanitými problémy. Navíc vhodně propojuje prvky bulvární komedie s vánějšími, místy a tragickými tóny a vedle očistného smíchu tak nabízí i prostor k zamyšlení či dojetí. Ústředním tématem zůstává symbolická diagnóza současné západní společnosti s jejím třídním rozdělením, ukázaná na konfliktu dvou velmi kontrastních partnerských dvojic pocházejících z různých poměrů. Upjatí intelektuálové Emily a Oliver, kteří se z Londýna přestěhují za levnějším bydlením na sever Anglie, se setkávají se svými protiklady – sousedy Alanem a Dawn, tzv. obyčejnými lidmi z niší střední třídy, se kterými chtějí programově udrovat kontakt a navázat tak styk se skutečnou realitou.
Reisér Petr Svojtka, který v Ostravě pracoval vůbec poprvé, dokázal z Bettsovy hry vytěit maximum. Zpočátku nasadil vysoké komediální tempo plné obratných skečů a slovních vtipů, které ale s postupně se vynořujícími konflikty příznačně zpomaluje a nabízí vhodný prostor pro tragikomický nádech i divákovu reflexi. S patřičnou nadsázkou se mu podařilo postihnout nejen přesný obraz tradičně třídně rozpolcené britské společnosti, rovně dokázal, e daný střet vhodně funguje i v obecnější rovině v našem kontextu. Na jedné straně vidíme ideály intelektuálů z kaváren, kteří sice vědí, jak zachránit svět, ale většinou se o to nikdy nepokusí. Proti tomu stojí lidé frustrovaní svým nízkým postavením, kteří se ze své předurčenosti většinou nikdy nevymaní a nezbývá jim nic jiného ne hledat potěšení v primitivních radostech. Svojtka své hrdiny ale neodsuzuje, nechává je ít vlastní ivoty. V závěru nicméně poukazuje na to, e oba světy – i přes dočasné sblíení – k sobě cestu nemohou najít. Emily a Oliver poté, co zdědí peníze, utíkají zpět do Londýna od opravdového ivota ke svému blahobytu, jako by symbolicky chtěli odejít od všech problémů, které zůstávají nevyřešené. Otevřený konec pak smysluplně přenáší odpovědnost na diváka, který k řešení konfliktu můe sám zaujmout stanovisko...
Kočka v oreganu jako konverzačně-situační komedie vyaduje zejména precizní herecké uchopení. Jednotlivé postavy jsou a symbolicky předdefinovány kostýmy, které společně se scénou navrhl Michal Syrový. Pracuje se tu se záměrně prvoplánovou typovostí, zpoza které se rodí sloitější charaktery. Dawn Terezy Cisovské je spoře a lacině oděná vyzývavá ena, která za svým sexappealem a zdánlivou jednoduchostí skrývá nejen velký strach matky obávající se o ivot svého syna, slouího jako voják v zahraniční misi, ale hlavně touhu ít slušně. Jejím protipólem je fráze chrlící a agitující, eman-cipovaná intelektuálka Emily (skvělá Petra Kocmanová), oblečená do montérek po vzoru ikonické tváře známého amerického válečného propagandistického plakátu se slavnou nýtovačkou Rosie. Za strojenou potřebou přiblíit se tzv. obyčejnému člověku ale opět kontrastně poodhaluje trauma z minulosti, kdy přišla o dítě. Její manel Oliver (Michal Čapka) za svou elegancí a noblesou maskuje rozporuplný charakter, kdy se ze submisivního partnera díky nabytému dědictví promění v sebevědomého manipulátora. A čtveřici uzavírá zdánlivě primitivní, vulgárně poivačný Alan, který ale nakonec překvapí nesmírnou dávkou empatie vůči své eně.
Ostravská inscenace nabízí mimořádný herecký koncert, kdy jednotliví představitelé své postavy naplňují skutečnou lidskostí s jejími pozitivy i negativy. Zdá se, e Komorní scéna Aréna je opět ve vrcholné formě!
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.