Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Za vším hledej kočku

Pokud něco současnému českému divadlu velmi podstatně chybí, tak je to kvalitní domácí dramatika. Divadla sice umějí zajistit poutavé dramatizace próz či jiných předloh, ohledně uvádění původních textů ale spíše tápou. V lepším případě nabídnou experimenty, těch chytrých dramat – která vycházejí z běžných situací a kvalitně pracují s výstavbou postav, napětím, ale především s významovými přesahy vyjadřujícími se k současnosti – se na našich jevištích ale objevuje jako šafránu. Naštěstí čeští dramaturgové vhodně sahají do zahraničních zdrojů a dokazují, že chytrý text dnes určitě může vzniknout! V tomto ohledu se v poslední době v dramaturgické volbě daří ostravské Komorní scéně Aréna, která po úspěšném nastudování Schimmelpfenigova Zimního slunovratu nejnověji nabídla nastudování tragikomedie britského dramatika Torbena Bettse Kočka v oreganu – tedy titulu, který se hned po své premiéře v roce 2014 zařadil mezi nejúspěšnější londýnské komedie a jehož uvedení provázelo mimořádné přijetí jak ze strany publika, tak divadelní kritiky. O jeho kvalitách svědčí i zájem českých tvůrců: po Klicperově divadle v Hradci Králové a pražském Divadle Kalich od ledna úspěšně dobývá Ostravu – ve velmi zdařilé režii Petra Svojtky.

Kočka v oreganu – ve skvělém překladu Michala Zahálky – pojednává o setkání dvou párů, které konfrontují své odlišné životní postoje, což je zdrojem řady humorných momentů. Dramaticky mimořádně vystavěný titul využívá slovní i situační humor, zároveň chytře pracuje s postupným odhalováním různých motivací jednání postav a vytváří velmi životné portréty čtyř hrdinů s jejich rozmanitými problémy. Navíc vhodně propojuje prvky bulvární komedie s vážnějšími, místy až tragickými tóny a vedle očistného smíchu tak nabízí i prostor k zamyšlení či dojetí. Ústředním tématem zůstává symbolická diagnóza současné západní společnosti s jejím třídním rozdělením, ukázaná na konfliktu dvou velmi kontrastních partnerských dvojic pocházejících z různých poměrů. Upjatí intelektuálové Emily a Oliver, kteří se z Londýna přestěhují za levnějším bydlením na sever Anglie, se setkávají se svými protiklady – sousedy Alanem a Dawn, tzv. obyčejnými lidmi z nižší střední třídy, se kterými chtějí programově udržovat kontakt a navázat tak styk se skutečnou realitou.

Režisér Petr Svojtka, který v Ostravě pracoval vůbec poprvé, dokázal z Bettsovy hry vytěžit maximum. Zpočátku nasadil vysoké komediální tempo plné obratných skečů a slovních vtipů, které ale s postupně se vynořujícími konflikty příznačně zpomaluje a nabízí vhodný prostor pro tragikomický nádech i divákovu reflexi. S patřičnou nadsázkou se mu podařilo postihnout nejen přesný obraz tradičně třídně rozpolcené britské společnosti, rovněž dokázal, že daný střet vhodně funguje i v obecnější rovině v našem kontextu. Na jedné straně vidíme ideály intelektuálů z kaváren, kteří sice vědí, jak zachránit svět, ale většinou se o to nikdy nepokusí. Proti tomu stojí lidé frustrovaní svým nízkým postavením, kteří se ze své předurčenosti většinou nikdy nevymaní a nezbývá jim nic jiného než hledat potěšení v primitivních radostech. Svojtka své hrdiny ale neodsuzuje, nechává je žít vlastní životy. V závěru nicméně poukazuje na to, že oba světy – i přes dočasné sblížení – k sobě cestu nemohou najít. Emily a Oliver poté, co zdědí peníze, utíkají zpět do Londýna od „opravdového“ života ke svému blahobytu, jako by symbolicky chtěli odejít od všech problémů, které zůstávají nevyřešené. Otevřený konec pak smysluplně přenáší odpovědnost na diváka, který k řešení konfliktu může sám zaujmout stanovisko...

Kočka v oreganu jako konverzačně-situační komedie vyžaduje zejména precizní herecké uchopení. Jednotlivé postavy jsou až symbolicky předdefinovány kostýmy, které společně se scénou navrhl Michal Syrový. Pracuje se tu se záměrně prvoplánovou typovostí, zpoza které se rodí složitější charaktery. Dawn Terezy Cisovské je spoře a lacině oděná vyzývavá žena, která za svým sexappealem a zdánlivou jednoduchostí skrývá nejen velký strach matky obávající se o život svého syna, sloužího jako voják v zahraniční misi, ale hlavně touhu žít slušně. Jejím protipólem je fráze chrlící a agitující, eman-cipovaná intelektuálka Emily (skvělá Petra Kocmanová), oblečená do montérek po vzoru ikonické tváře známého amerického válečného propagandistického plakátu se slavnou nýtovačkou Rosie. Za strojenou potřebou přiblížit se tzv. obyčejnému člověku ale opět kontrastně poodhaluje trauma z minulosti, kdy přišla o dítě. Její manžel Oliver (Michal Čapka) za svou elegancí a noblesou maskuje rozporuplný charakter, kdy se ze submisivního partnera díky nabytému dědictví promění v sebevědomého manipulátora. A čtveřici uzavírá zdánlivě primitivní, vulgárně poživačný Alan, který ale nakonec překvapí nesmírnou dávkou empatie vůči své ženě.

Ostravská inscenace nabízí mimořádný herecký koncert, kdy jednotliví představitelé své postavy naplňují skutečnou lidskostí s jejími pozitivy i negativy. Zdá se, že Komorní scéna Aréna je opět ve vrcholné formě!

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 1/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavla Bergmannová

Za vším hledej kočku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu