Martin Burian

Rakousko má novou vládu

Druhého ledna letošního roku představila nová rakouská vláda svůj třistadvacetiosmistránkový vládní program. Vláda složená z Lidovců a Zelených to v žádném případě nebude mít lehké. Poprvé v historii došlo na vládní úrovni ke spojení těchto tak rozdílných stran.

Hledání nutných kompromisů bude svízelné a v některých případech pravděpodobně nemožné. Pro případ nouze si však noví partneři moudře vytvořili pojistku, která jim v případě absolutní neshody umožní pokračovat ve spolupráci. V krizové situaci si mohou vládnoucí strany pro jednotlivá hlasování v parlamentu hledat jiné spojence. Tento případ nejspíš nastane zanedlouho – až se Lidovci budou snažit prosadit takzvanou preventivní bezpečnostní vazbu. Kritici tvrdí, že se jedná o velmi ožehavé opatření, jehož prosazování je typické pro fašistoidní policejní stát a pro stranu Svobodných. Lidovcům se nepochybně podařilo získat sympatie četných bývalých voličů této pravicově populistické strany, když mnohá její témata převzali do svého programu.

Největší odpůrci nových pořádků jsou zejména Svobodní, kteří varují před skluzem doleva a před „mocí posedlými Lidovci“, kteří údajně Zeleným „stáhli gatě dolů“. Bývalý ministr vnitra ze strany Svobodných Herbert Kickl bere na sebe dle vlastních slov roli ostrého hlídacího psa. Slibuje občanům bdělou a nekompromisní opozici vůči novému a nezodpovědnému vedení státu.

Dělba moci ve vládě je pochopitelně podmíněna počtem mandátů v parlamentu. Z celkového počtu 183 získali Lidovci sedmdesát jedna a Zelení 26 křesel. Na tuto nerovnost sil poukazují především Zelení a upozorňují, že jejich možnosti jsou tudíž značně omezené. Tradiční „zelená témata“ jsou všeobecně známá, mnohá se Zeleným podařilo prosadit do vládního programu. Na jejich oficiálních stránkách se v souvislosti se zveřejněním programu vlády objevilo toto prohlášení: „Bereme na sebe zodpovědnost za Rakousko, protože jsme přesvědčeni, že změna kursu je pro naši zemi dobrá. Ne všechno má zelený rukopis a ano, částečně jsme museli udělat bolestné kompromisy.“ Uvedu několik bodů, které se objevily v novém vládním programu a které prezentují Zelení jako svoji zásluhu: posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu při kontrole financování politických stran, ochrana proti šíření násilí a nenávisti po internetu, posílení veřejné dopravy včetně zvýhodnění jízdného a vytýčení ambiciózního cíle – klimaticky neutrální Rakousko nejpozději v roce 2040. Za největší úspěch koaličního jednání mohou Zelení považovat zpoplatnění produkce, chcete-li vypouštění oxidu uhličitého.

Před necelými třemi roky převzal velmi mladý politik Sebastian Kurz Lidovou stranu, a to způsobem, který mnozí vnímali jako stranický puč. Nejednotná strana tehdy ztrácela rychlým tempem popularitu, mladý a semknutý tým s profesionálně propracovanou strategií vynesl stranu na politické výsluní. V současnosti nemá Lidová strana konkurenci a pravděpodobně ji delší dobu ani mít nebude. Žádné vítězství však není zadarmo. V roce 2017 přetáhli Lidovci pod vedením svého zachránce Kurze povolený volební rozpočet ve výši sedmi milionů eur o neuvěřitelných šest milionů. Draze zaplacené vítězství se prodraží ještě o osmisettisícovou pokutu za překročení finančního limitu. Stranou Zelených prosazovaný návrh o rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu se neprosazoval i vzhledem k výše zmíněnému přestupku snadno. Povolební jednání a vytvoření neobvyklé koalice vzbudilo poměrně značnou pozornost i v zahraničí. Rakousko je sice malá země, nicméně současná politická konstelace může mnohé inspirovat.

Poněkud zneklidňující je však pomyšlení, jak snadno mohlo být mnohé jinak. Prezidentský kandidát, nynější šéf Svobodných Norbert Hofer prohrál druhé kolo prezidentských voleb o pouhých 0,6 %. Kompromitující video z ostrova Ibiza bleskově ukončilo Hoferovu souputníkovi, tehdejšímu vicekancléři Strachemu kariéru.

Dnešní politická krajina značně zezelenala. Nová vláda přinesla mnohé novoty i překvapení. Zelení jsou poprvé součástí vládní koalice. Šéf strany Werner Kogler se dostavil i na jmenování do funkce vicekancléře bez kravaty.

Ženy mají ve vládě těsnou většinu 53,333 procent, v patnáctičlenném vládním týmu je jich osm. Ulrike Lunacek – neodbytně se mi vnucuje možnost její jméno počeštit, takže paní Lunáčková –, která má na starosti umění a kulturu, se od svých dvaceti let netají svojí homosexuální orientací. Alma Zadićová je první rakouskou ministryní, která se nenarodila v Rakousku. Společně s rodiči opustila tehdy desetiletá Alma válečným konfliktem zasaženou Bosnu. Mladé děvče neumělo ani slovo německy. Učitelé byli bezradní a nevěděli, jak mají situaci řešit. Teprve až změna školy, kde bylo více dětí nerakouského původu, jí ulehčila integraci. Ochotní učitelé Almě okamžitě poskytli výuku němčiny. Současně se Sebastianem Kurzem začala studovat právnickou fakultu; studium posléze zakončila doktorátem. Kurz dal přednost politice a studium přerušil. Během opětovného setkání před dvěma roky tentokrát již na půdě parlamentu poznamenal kancléř Kurz pochvalně a vtipně: „Jsi úspěšnější než já. Ty jsi studium dokončila, já ne.“

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 1/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Rakousko má novou vládu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu