Pavel P. Kopecký

Lidovci nově, ale postaru

Není zvykem nechat na Andreji Babišovi nit suchou. Patří to až k dobové (politické) módě. „Bezpečné“ nadávání na jeho adresu připomíná skoro předchozí desetiletí. kdy komunistické pořádky mohly naprosto za vše. V kritice se snažily vždy udávat tón především strany, které Babišovým ambiciózním a bombastickým nástupem ztratily dřívější výsadní pozice. Přitom však miliardářův úspěch není ničím jiným než rozvedením jejich mnohaleté, dodnes omílané mantry o nebránění v rozletu podnikatelům.

Aniž bych měl zájem zastávat se českého premiéra s jeho ANO 2011 (politickou divizí holdingu Agrofert), přece jen bych mu rád přičetl cosi zásadního k dobru. Třebaže jde o věc nezáměrnou. Stal se jakýmsi vývojovým zlomem. Možná, že zlomem poněkud ohrožujícím svobodomyslné principy demokratického státu, jenž se tak rád řídil autoritativně (jako firmu). Zároveň ale zlomem, jenž skýtá širší příležitost. Nepřímo totiž nutí dosavadní partajní oligarchie ke změnám jednání a myšlení. Přirozeně, změny jsou to parciální, pomalé i neochotně prováděné, nicméně nevyhnutelné. Nezbytné pro větší šanci na přežití tradičních stranických značek.

Staronový konflikt starého s novým byl dobře viditelný na letošním kongresu ODS i na sjezdu mnohem starobylejších lidovců. KDU-ČSL, jak se dnes oficiálně strana nazývá. Obě strany prodlévají ve frustrující opoziční pozici, nicméně lidovci jsou na tom o poznání hůř. Podrážky si dlouhodobě odírají přešlapováním na pětiprocentní hranici zvolitelnosti do Sněmovny a z jejich dřívějších projektů pravicové integrace se stala přezrála těšínská jablíčka. Hlavně osobními ambicemi zkažené plody, o nichž se už jen planě mluví. Nedost na tom. Teprve od loňského sjezdu v Brně straně předsedající Marek Výborný, do nějž mnozí vkládali plno nadějí, odstoupil po náhlé rodinné tragédii. Čímž dvakrát podtrhl trojjediný problém v dosavadním směřování KDU-ČSL. Jak z personální, ideové, ale především preferenční bídy?

Lídr Výborný z vedoucího postu odešel, aniž, přiznejme si, dosáhl významnějších změn k lepšímu. Ale alespoň byl neokoukanou a nezprofanovanou postavou, přitom se silným politickým zázemím. Po jeho rezignaci se pak stalo zjevným, že možnosti volby nového vůdce lidovců oscilují mezi Marianem Jurečkou a Janem Bartoškem. Přičemž první z nich byl favorit. To se na mimořádném sjezdu i jasně potvrdilo. Obecně pak šlo o boj starých harcovníků, s nimiž můžeme spojovat věru leccos, jen ne novou profilaci KDU-ČSL. Lidovci jsou totiž ve zcela jiné personální situaci, než v jaké byli dejme tomu roku 1990, kdy vešlo ve známost něco pro tu dobu symptomatického – že nově zvolený předák (stoupenec předlistopadového obrození strany!) Josef Bartončík patřil ke spolupracovníkům StB. Jeho nástupce Josef Lux skandál zahladil, a nadto pomohl veřejnosti zapomenout na předchozí nezapomenutelnou činnost Československé strany lidové v Národní frontě. Partaj úspěšně představil v roli budovatele – liberální demokracie. Užitečného člena Klausových kabinetů (proti němuž se posléze „morálně pohoršení“ lidovci efektně bouřili).

Naše (vedle komunistů) nejkonzervativnější strana si sama se sebou dlouhodobě zjevně neví rady. Mluví o změně, leč obvykle svede být nová výhradně a pouze postaru. Sentimentálně vzpomíná na postavení, jemuž se těšila za postrevolučního vedení Josefa Luxe. Najít ale takové světlo, jakým byl právě Lux, nesvede. Stejně jako už prakticky nedokáže oslovovat novými idejemi, zatímco její tvrdé jádro se postupně tenčí. Je to na pováženou, neboť hrot Damoklova meče nezastoupení v dolní komoře již na lidovce jednou (v roce 2010) ostře dopadl. Pokud by se to opakovalo, nemuseli by se z toho jednak již vzpamatovat, a taky by šlo o další jasné znamení, že se český stranický život zásadně překresluje.

Pavel P. Kopecký (1979) je politolog a publicista.

Obsah Listů 1/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel P. Kopecký

Lidovci nově, ale postaru

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu