Jaroslav Bican

Bez kravat a s kontroverzí?

Doba se mění a spolu s ní i politika. Ta česká sice některé trendy následuje o něco pomaleji, i u nás ale vídáme politiky překonávající naši zahlcenost informacemi a ze všech stran vynucovanou pozorností ještě agresivnějšími a více šokujícími metodami.

Lednový kongres ODS ukázal jeden směr, kterým se posouvá naše politická scéna. Na 1. a následně i řadového místopředsedu kandidoval starosta městské části Praha-Řeporyje a někdejší bulvární novinář a šéfredaktor Pavel Novotný.

Zvolen sice nebyl – v prvním případě získal 60 hlasů z 500, v druhém pak o čtyřicet více, přesto jeho projev, ve kterém své spolustraníky vůbec nešetřil, zaujal a mluvilo se o něm více než o projevech jiných politiků na kongresu.

Novotný už teď patří k nejznámějším politikům ODS, jeho hvězda bude zřejmě dále stoupat a dost možná je jen otázka času, kdy se do vedení Občanské demokratické strany skutečně probojuje. Kdoví zda se jednoho dne nestane i jejím předsedou.

Jedna věc je, jaká budoucnost čeká ODS – to teď můžeme nechat stranou. Druhá věc je, nakolik se zde ukazuje, co to v dnešní době znamená být úspěšný v politice a co je nejjednodušší cesta, jak si tento úspěch zajistit.

Novotného úspěch se v tuto chvíli vyznačuje tím, že jeho a Řeporyje zná každý – dá se říct, že se mu podařilo udělat z nich městskou část s mezinárodním přesahem. Nejde ovšem jen o známost, nýbrž o jistou rozhodnost, svéhlavost a ochotu hledat neotřelá řešení a vyřešit vše, co je potřeba. Právě tahle kombinace může starostu Řeporyjí přivést k dalším významným politickým postům a zajistit mu přízeň voličů i v budoucích volbách.

Když jsem na sociálních sítích na tohle téma debatoval s jedním svým známým, napsal mi, jako by si o mně myslel, že jsem totálně zaspal a jsem duchem někde hluboko v minulém století: „Probuď se... lidi už dávno nezajímají seriózní politici v kvádru. Doba se mění. Naopak nahoru jdou politici baviči bez kravat a s kontroverzí. Všude po světě.“

Má pravdu, politici typu Novotného jsou na vzestupu a všem ostatním slouží jako příklad toho, jakým směrem se vydat a co funguje. Politické strany a jednotliví politici jsou tak pod tlakem, aby se těmto trendům přizpůsobili a napodobili je. Jaké to s sebou ale nese důsledky a co si s tím počít?

Je dost dobře možné, že návrat zpátky již není možný a že doba se opravdu změnila a seriózní politici v kvádru už nikoho zajímat nebudou a politici baviči bez kravat a s kontroverzí budou dominovat. Není tedy jiná možnost než tento stav akceptovat a pokud možno se na něj adaptovat a smířit se s tím, že forma totálně zvítězila nad obsahem?

Odpověď je složitější. Trend bavičů a bulvárních prvků, které se do politiky vkrádají, je očividný. Stejně tak ale platí, že i sebelepší komik musí nabídnout alespoň nějaký obsah a výsledky, jinak by ho voliči brzy vypoklonkovali – nebo se tak aspoň musí tvářit, vsadit na sílu politického marketingu a vytvořit si takový obraz navenek. Což se dělá lépe, když to není čirá lež, nýbrž minimálně zčásti pravda.

Ten, kdo bude mít propracovaný program a dostatek obsahu, přitom však nebude vytvářet show, divadlo a kabaret, sice dost možná bude v nevýhodě a v mnoha ohledech to bude mít těžší, pravděpodobně to ale odnese dříve ve vlastní straně než u voličů a jeho partaj se ho zbaví ještě předtím, než se jeho přístup plně zúročí a přinese kýžené výsledky. On by je nakonec přinesl, ovšem trvalo by to o něco déle.

Zároveň popisovaná změna nepřišla zničehonic a odehrává se už delší čas (koneckonců i Miloš Zeman jako lídr opozice a následně premiér měl v sobě velký kus baviče). V posledních letech se však tento trend stupňuje.

Může se stát, že dostoupí jistého vrcholu a posléze trochu opadne, těžko však ten rys soudobé politiky zmizí docela. Lidé mají příliš málo času, všechno se v jejich životě odehrává strašně rychle, a proto i politiku chtějí zažívat v instantní, zábavné a šok budící podobě. Respektive, aby k nim v té záplavě informací a sdělení vůbec pronikla, musí mít formu třeskuté zábavy a bulváru, jinak ji nejsou schopni postřehnout, zaregistrovat a brát v potaz.

V žádném případě to není problém občanů a jejich povrchnosti či toho, že by se chtěli pouze bavit a vstřebávat jen skandální výstřednosti. Je to problém strukturální, který vychází z povahy světa a prostředí, v němž žijeme. Jeho řešení je proto tak těžké a nesnadné, protože v posledku vyžaduje právě proměnu toho, co nás obklopuje a co námi všemi vlastně proniká.

I když se stále více hovoří o všudypřítomné zahlcenosti a přesycenosti informacemi a neustálými ataky na naši pozornost, nic z toho zásadněji neopadá a mnoho k lepšímu se nemění. Vystoupit z té záplavy a překotnosti není snadné, takže většina lidí si vystačí s tím, že útoky na své vnímání do určité míry filtruje a snaží se k sobě toho pustit co nejméně.

Výsledkem je, že se k nim dostane to nejagresivnější, nejvíce drzé a bulvární, vyvolávající co největší skandál. Jde tím pádem o to, co popisujeme a co se následně projevuje politiky, jako jsou Donald Trump, Boris Johnson anebo Pavel Novotný.

Největší odpovědnost tak leží na jednotlivých politických stranách a jejich členech, nakolik této tendenci podléhají a s jakou trpělivostí provázejí svá stranická vedení, která bulvarizaci třeba nejdou úplně na ruku, i když to zpomaluje růst volebních preferencí.

Jaroslav Bican (1987) je politolog, komentátor.

Obsah Listů 1/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Bican

Bez kravat a s kontroverzí?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu