Ivan Pros

Piškot k Vánocům

Předvánoční čas je tady a městská polovina naší rodiny se rozhodla, že nám tady na vsi připraví vánoční dárek s předstihem. Trápilo je, že tu žijeme jaksi vzdáleně a některé kulturní a společenské trendy nás míjejí. Zkrátka dostali jsme pěknou voliéru a v ní, hádejte, papouška, konkrétně mníška šedého jménem Piškot. Symbolika toho daru byla prý v tom, že je naše zdejší společnost genderově nevyvážená (já se ženou a se psem, totiž psím děvčetem, fenou bernardýnskou, tedy 1:2) a že nám jeden další člen domácnosti mužského pohlaví jen prospěje. A abychom si nemysleli, že jsme dostali nějakou obstarožní, vypelichanou pavlačovou drbnu, byl dar doložen dobrozdáním japonského sexátora dotčené prodejny zpěvného ptactva, že se jedná o velmi mladého, zdravého chlapce, ovládajícího i základy politologie. A tak jsme se tady konečně stali moderní, genderově vyváženou pospolitostí s novým čilým společníkem.

Musím říct, že nám se ženou vytanula i trochu jiná symbolika: papoušek jako prostořeký repetitor a křikloun, pobízející starší rodiče na penzi k větší životní aktivitě, svérázně komentující chod denních událostí. Zkusili jsme si jej dát i do spojitosti s čínským kalendářem, není-li rok ptactva, ale to bychom si museli hodně počkat a ještě by nám z toho vyšla slepice.

A propos slepice: tady na vsi není sice papoušek v čeledi opeřenců žádnou raritou, ale osmdesát sedm procent voličů Miloše Zemana dává u nás přednost slepicím.

Nejsou sice papouškům podobné šarmem ani inteligencí, ale na výrobu vajec nepotřebujete nic, než dávný recept a trochu cviku po rodičích. Nekřičí a nic nepřipomínají, jen chvilku vytrubují po vsi, že máte někde na dvorku ležet tři koruny. Snášejí a snášejí a když si dáte pozor a na nic nešlápnete, tak máte každé ráno happy tři vejce do skla.

Když se člověk rozhodne pro život na vsi, nic na tom není, rozhodla se tak spousta lidí (zkuste si pro příklad zajet třeba do nedalekých Slavonic). Není to sice tak jednoduché jako přestěhovat klavír, ale jde to. Je to možná podobné jako volba mezi papouškem a slepicí. Náš papoušek by tady na vsi mohl být klidně slepice, bojíme se, aby nezapadl. Piškote, drž se!

Pokusil jsem se sousedům vlichotit zájmem o chov slepic, že by nám k tomu papouškovi párek vyandotek slušel, ale mudrcové usoudili, že jsem na to ještě málo na vesnici, abych se držel kedluben a salátových okurek a že by mi naučili kanára snášet slepičí vejce. Tak tenhle druh humoru jsem právě potřeboval, svár mezi smyslovostí a rozumem byl vyřešen. Nechám to na papouškovi, Piškote, držím ti palce, hochu.

A tak slepice kdákají a Piškot, mnoho už odposlouchal, v roce vepře připomíná: srpen, říjen, Alzheimerovo výročí narození (nikdo si nevzpomněl), dvakrát Letná, listopad dvakrát... No, šikovnej teda je. Kdo ho to učil? Jestli je to takhle, tak nejvíc bude ale Piškot asi křičet až po Vánocích, o víkendu z 24. na 26. ledna. To byl před dvěmi lety zvolen kamarád mých kamarádů. Jak je ta stará moudrost? Přítel mého přítele... Ne, to nejde dohromady.

Takže, Piškote, v životě po tobě půjdou hlavně slepice, avanti! Doufám, že vždycky něco vymyslíš a připomeneš, kulíšku, v nejhorším křič! Pak už to všechno bude jen na nás. Z lesů se budou stahovat vlci a venku ve vsi budou hystericky kdákat slepice.

Ivan Pros

Obsah Listů 6/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivan Pros

Piškot k Vánocům

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu