Povídky napsané od poloviny šedesátých let vydala letos ve svazku Cestou ivotem (Praha 2019) spisovatelka, historička a stálá fejetonistka našeho časopisu Alena Wagnerová. Jde převáně o příběhy en a často o příběhy lidí skrývajících se před svými nadáními nebo částmi svých ivotů. Alena Wagnerová v povídkách těí ze svého pozorovacího talentu, ochoty naslouchat druhým a předávat čtenářům příběhy všednodenního hrdinství, staví na přesvědčení o emancipaci člověka-eny ve světě dominovaném mui anebo jejich příběhy. Na dvou stech dvaceti stranách čteme o autorčinu přístupu ke psaní (Potíe s usednutím), k němu je nezbytná ivotní zralost, a ne manické vytváření příleitostí psát; problémech eny-intelektuálky věnovat se čtení a studiu ve chvíli, kdy i na letním bytě má na starosti mue a děti (Příslib noci), kteří ji ovšem mají rádi; obraz studu vidíme ve skice Ranní lázeň. Povídky Aleny Wagnerové ovšem vznikají společně s její odbornou a publicistickou prací, své místo tak mají příbuzné Franze Kafky (Venkovská lékařka) a jejich všednodenní hrdinství tváří v tvář Osvětimi anebo tvrdé slubě lidem ve vysídleném pohraničí v době, kdy slavný příbuzný hlavní hrdinky je předmětem stovek vědeckých studií a interpretací nejen na Západě. Literární podobou piety je povídka A kohout třikrát zazpíval zachycující pohledem eny věšící prádlo na šancích terezínské Malé pevnosti popravu členů odbojového Předvoje v posledních dnech války: Čtyřiadvacet u jich bylo, jestli správně počítala, a na hromádkách jejich svršků u zdi ještě doívalo teplo a pach jejich těl. Jako kdyby jejich věci teď pomalu umíraly místo nich. A celý rituál smrti se u před jejíma očima začal opakovat po čtvrté.
Ve všech svých textech je ovšem Cestou ivotem mistrovský kus povídkové literatury, jaký se objevuje málokdy a ke kterému se čtenáři budou moci i po letech vracet.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.