Dvouměsíční periodicita nám neumoňuje zaznamenat všechna důleitá jubilea a bohuel ani odchody předních osobností společenského a kulturního ivota. A tak jsme nestihli do minulého čísla zařadit zprávu o úmrtí filmové kritičky a publicistky Drahomíry Liehmové, která opustila tento svět 2. října ve věku 90 let. Manelka spoluzakladatele Listů Antonína J. Liehma pracovala v 50. a 60. letech v časopisech Československý film a Filmové a televizní noviny, byla zástupkyní šéfredaktora časopisu Film a doba. V roce 1970 odešla s manelem do exilu, od roku 1982 ili ve Francii. Do Prahy se natrvalo vrátili a v roce 2013.
Drahomíra Liehmová (v 60. letech uívala příjmení Novotná a Olivová, v zahraničí se podepisovala jako Mira Liehm) se zabývala především italskou a východoevropskou kinematografií. Byla autorkou či editorkou řady publikací, například Film velkých nadějí. (Praha 1963), Luchino Visconti (Praha 1969). Kniha Nejdůleitější umění o východoevropském filmu po roce 1945, kterou napsala s manelem, vyšla v mnoha překladech (např. The Most important art: Eastern European film after 1945. Berkeley, Los Angeles, Londýn 1977). V exilu Drahomíra Liehmová se jako autorka i jako překladatelka podílela na činnosti exilových nakladatelství a periodik, především samozřejmě přispívala do revue Lettre Internationale, kterou zaloil v roce 1984 v Paříi A. J. Liehm. Přispěla ale třeba i do sborníku Jiřího Lederera Kdy se řekne Voskovec. Drahomíra Liehmová o filmu přednášela rovně na univerzitách ve Spojených státech a ve Francii, byla aktivní i jako filmová organizátorka, podílela se například řadu lat na pořádání festivalu v Mannheimu.
Příbuzní, přátelé a veřejnost se s Drahomírou Liehmovou rozloučili 10. října na praských Olšanských hřbitovech. Odešla osobnost, je zanechává výraznou stopu v historii české filmové kritiky, stopu nespravedlivě vytěsněnou Biafrou ducha československé normalizace, která se teprve v budoucnu dočká plného docenění.
-red-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.