Hynek Skořepa

A co rumunské pralesy?

Lidskými vlivy málo zasažených pralesovitých porostů se podle ochranářských organizací v Rumunsku zachovalo nejvíc ze všech zemí Evropy, snad s výjimkou některých států Skandinávie. Údajně tam dosud zůstává více než půl milionu hektarů starých panenských lesů. Lesy rumunských Karpat bývají proto někdy srovnávány s deštným pralesem v Amazonii. Od r. 2017 patří část rumunských pralesů ke světovému přírodnímu dědictví UNESCO, mnohé byly zařazeny do sítě evropsky významných území z hlediska ochrany přírody Natura 2000. Ochrana však leckde zůstává jen na papíře.

Rumunské Karpaty nám nejsou tak vzdálené, jak se na první pohled může zdát. Za socialismu bylo Rumunsko jednou z mála zemí, kam se dalo jet bez větších problémů. K oblibě rumunských hor přispěly také Karpatské hry Miloslava Nevrlého, kultovní kniha milovníků přírody. Na obálce jednoho z mnoha vydání (Skauting, Liberec 2000) se píše: Přes malý náklad (pozn. v závěru socialistické éry knihu rozmnožili severočeští horolezci jako poloilegální tiskovinu) se rozletěly do celé republiky. Stovky mladých lidí si opisovaly celé stránky, mnozí dovedou nazpaměť dlouhé pasáže. Čtenář putuje s autorem horami, které patří k nejkrásnějším v Evropě... Přírodovědci a skautovi M. Nevrlému rumunské Karpaty učarovaly: Nalezl jsem hory, na kterých dosud celé dny nepotkáš člověka, jejichž vody jsou sladké a lesy bezcestné a na jejichž pastvinách a skalách můžeš hrát dávné hry…, napsal. Své dojmy z pralesa v kapitole o Vulkánových horách zachytil takto: Spali jsme pod širým nebem a nevěděli kde, krásné usínání. Všechno tam bylo tiché – oheň, les, vyprávění, úplněk. Bez lidí, jen černí kanci v neprostupných houštinách pod námi. Požehnané bylo i jitřní probuzení: čtyři metry přede mnou stál na padlém buku medvěd a dlouho na mne zblízka hleděl, tiše a pozorně. I já jsem byl tichý, šťastný…

Jenže doba se změnila, Rumunsko už není tou zaostalou zemí, kde se zastavil čas. Tamější hospodářství prožívá dynamický rozvoj a drancování přírodních zdrojů, které probíhalo již za diktátora Ceauşesca, pokračuje. V centru pozornosti nyní je nelegální těžba dřeva.

Lesníci či ochranáři, kteří se snaží zabránit nelegální těžbě, jsou skupinami těžařů zastrašováni, a dokonce ohrožováni na životě. V říjnu 2019 takto zabili mladého lesníka rumunských státních lesů (Romsilva) Livia Popa. Ten pracoval jako hajný chráněného lesa v pohoří Maramureš na severu země. Ještě stihl nelegální těžbu oznámit nadřízenému, pak už mu rodina a přátelé volali marně. Policie pak našla v noci jeho tělo pohozené v příkopě u cesty, měl vícečetná zranění a byl zastřelen patrně vlastní loveckou puškou. Další lesník byl zabit sekerou v jiné části Rumunska asi o měsíc dřív. Za několik posledních let došlo v Rumunsku k vraždám šesti lidí, lesníků či ochránců přírody, stovky podle místních odborů čelily výhružkám smrtí či byly přímo fyzicky napadeny. Rumunská pobočka organizace Greenpeace odhaduje, že každou hodinu zmizí legální či nelegální těžbou přibližně tři hektary rumunských lesů. Zdejší nevládní organizace si proto stěžovaly u Evropské komise, že rumunské úřady problém dostatečně neřeší. Státní firma Romsilva spravuje téměř polovinu rumunských lesů. Lesnické odbory však upozorňují, že personál je nedostatečně vyzbrojen (lesníci často mají jen plynové pistole, které nezastraší ani toulavé psy).

Světový fond na ochranu přírody (WWF) zdůrazňuje, že omezit nelegální těžbu může sledování původu dřeva. Dřevo by mělo být označené, aby bylo jasné, že nepochází z nelegální těžby. Osobně jsem však skeptický, různé certifikáty (nejen v případě dřeva) často o původu výrobku a šetrnosti výrobního procesu nevypovídají téměř nic, mnohdy jde pouze o marketingovou značku.

A tak nezbývá než se ptát: kolik z rumunských pralesů zůstane zachováno dalším generacím? Bude ještě kde hrát hry osamělých poutníků?

Hynek Skořepa

Obsah Listů 6/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

A co rumunské pralesy?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu