Jazyk
Rozhodl jsem se, e poslední jazykové okénko ve 49. ročníku Listů věnuji zemědělství. Zemědělství je toti v popisu jazykových aktualizací pole nezorané. Abych tak řekl, ideální půdou pro zasetí a pěstování výrazů z oblasti zemědělství není jen oblast zemědělství samotná. Výraz pole nezorané najdeme v oblasti sportu, v umění i v politice. Pomalu (ale jistě) nahra-zuje latinský pojem tabula rasa, asi aby lidé latiny neznalí rozuměli a nemysleli si, e je řeč o rasových tabulích. To nám nedávno potvrdil jeden nejmenovaný politik, který si výraz tabula rasa spletl s persona non grata. Taková neznalost můe logicky způsobit velké foyer, tedy faux pas, zkrátka pozdviení. Pole nezorané můe být bez problému i člověk: Pro mě je Čechov naprosto pole nezorané. (Deníky Moravia, 27. března 2007) Moná čeká označení persona non grata také brzy nahrazení slovem plevel?
Především v urnalistice se uívají slova a výrazy z různých okruhů témat v kontextech, kam prvotně nepatří, jako např. bankovnictví ve sportu (inkasovat branku, Rosický má na svém kontě u mnoho gólů). Podobně je to i se zemědělskými obraty, které jsou takto infiltrovány nejprve do jazyka médií a posléze i do běné řeči. Zkrátka ideální půda pro vypěstování herecké kariéry ze semínka talentu, pouívá základní pěstitelskou metaforu časopis Sedmička v č. 38 z roku 2016 o Jaroslavě Kretschmerové. Ideální půdou se rozumějí předpoklady a rodinné zázemí, semínkem talentu její umělecké geny.
Nejprve tedy zasejeme semeno (investujeme) a připravíme půdu (podmínky), jak říká Robert Musil v knize Mu bez vlastností: Idea se zrodila! Semeno je zaseto. Půda je připravena. Zaséváme semínka, semena, sémě pochybnosti, nepořádku, ale i severokorejské kontrarevoluce nebo sémě velkého problému vztahu církve a státu. Samozřejmě se autor leckdy do metafor zamotá: Odtrením šesti severních hrabství, je zůstaly v politickém svazku s britskou korunou, bylo zaseto jablko sváru. (Hospodářské noviny, 15. února 1996) Kdyby byla bohyně sváru Eris mezi tři bohyně Héru, Afroditu a Athénu ono mýtické jablko opravdu zasela, moná by čekáním na sklizeň ani nebylo došlo na Trojskou válku. Sklizeň je toti samozřejmě nejdůleitější součástí celé zemědělské metafory. Ostatně, politici částečně sklízejí hořké plody, na ně bylo zaseto roku 2008. (Profit, č. 28/2012)
Pozitivním extrémem sklizně jsou pak ně. A jakékoli slovo, které má pozitivní konotaci, lze vyuít pro marketing. Proto najdeme návštěvnické ně, sázkařské ně, filmové ně ve Zlíně, ně elektroniky. Představuji si, jak přes všechny nabízené notebooky a tablety přejídí kombajn. Velmi progresivní je dnes především všelijaké braní podle vzoru vinobraní. Trnkobraní, klasobraní a medobraní nás nepřekvapí. Obec Heřmanov na Vysočině získala díky svým akcím dokonce titul Vesnice roku 2017: K tradičním událostem, jako je pouť či únorový ostatkový průvod, jeho účastníci chodí ve vlastnoručně zhotovených maskách, je pořádáno klobásobraní, zelňačkobraní, štrúdlobraní, řízkobraní, gulášobraní a kdovíjaké ještě braní, říká starostka Pavla Chadimová. A výrazů jako buchtobraní, burčákobraní, kaštanobraní nebo podzimní kaprobraní jsou stovky – z metafory sklizně u nám zbyl jen význam, e je něčeho hodně, tak si lidé berou. Nebo moná jen, e je něčeho hodně, nebo e jde prostě o nějakou super akci – jen tak lze pochopit Čertobraní, které se i letos koná v městské části Praha 6. Člověka by u nemělo nic překvapit, přesto mi ale pokadé přeběhne mráz po zádech, kdy jedu autem a Radiournál spustí reklamu na letošní terasobraní.
Sklizeň Řepky u sice asi nebude gólová, i kdy bude bývalý obránce propuštěn, půjde o sklizeň plodiny s malým ř. Přesto musí být člověk připraven na mlácení prázdné slámy, které je v dnešních povinných stovkách článků denně i v době okurkové sezóny nemálo. Pak přijde titulek o návštěvnosti nejvyšší hory světa: Everest je dojná kráva. (Magazín Víkend DNES, č. 18/2016) Kdykoli dnes někdo něco pohnojí, začnou mediální ně, to dává smysl – jene článkobraní přijde, i kdy někdo něco zvorá. Co se má pak sklízet, toť otázka.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.