Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 6 > Eva Stanovská: Fotografie musí nutit k přemýšlení

Eva Stanovská

Fotografie musí nutit k přemýšlení

Jak jste se dostala k fotografování – bavila vás výtvarná stránka věcí od malička?

K fotografování jsem asi mírně tíhla již od mala. Táta fotografoval rád a čas od času se koupelna proměnila v laboratoř, která lákavě voněla. Bavilo mě pozorovat, jak se rodí obrázky. Výtvarné techniky mě bavily od mala. Nebyla jsem ovšem na kreslení a malování dostatečně zručná. Fotoaparát se pak stal dobrým pomocníkem. Plně jsem se začala věnovat fotografii po absolvování Hradecké fotografické konzervatoře pánů Josefa Ptáčka a Ivo Gila. Ti mě naučili koukat na svět jinak, fotografickým okem. Fotografie není jen ostrý otisk skutečnosti. Musí nutit člověka k přemýšlení a poskytovat vizuální zážitek.

Je fotografování vaše živobytí, nebo koníček?

Fotografování je mým velkým koníčkem. Jsem technicky zaměřená, celý život se pohybuji v oblasti IT, což je příjemný základ pro dnešní tvorbu spojenou s fotografií. Temnou komoru vystřídaly grafické editory umožňující kouzlit s nafotografovaným „polotovarem“.

Každý z vašich snímků sděluje nějaký příběh – a je na divákovi, jak si ho rozvine...

Ráda bych se na svět dívala neotřelým okem. Je to těžké a navíc už bylo skoro vše vyfotografováno. Vždy se snažím, aby na fotografii bylo několik „plánů“, které se propojí do minipříběhu. Věci na obraze by spolu měly komunikovat a mít k sobě nějaký vztah. Obrázek by měl naznačovat a v divákovi podpořit fantazii a touhu domýšlet.

Co nejraději fotografujete?

Dávám přednost fotografiím, na kterých se objevuje člověk. Ať už v hlavní roli nebo jen jako doplněk. Krajinu mám ráda. Ovšem nafotografovat ji opravdu dobře, aby člověk nevyprodukoval jen „kalendářovku“, je mnohem těžší. Především musí spolupracovat počasí, světlo a obloha. Dnes mě více zajímá město. Rozmanité, pulsující, plné lidí a zajímavé architektury. Baví mě moderní skleněné domy, dopravní prostředky, nádraží, metra, cestující. Hodně a ráda cestuji, a co se týče destinací, s nadsázkou řečeno beru vše. Od Pardubic, v jejichž blízkosti žiji, až po vzdálená města jiných kontinentů. S fotografickými kolegy vyrážíme často do českých měst. Posledním oblíbeným hitem je například Ostravsko nebo Kladno se syrovostí a zároveň malebností průmyslových objektů. Ze vzdálených míst na mě asi nejvíce zapůsobily New York a Singapur.

Je pro fotografa důležité být členem nějakého profesního sdružení?

Člověk má přirozenou touhu se družit, zejména s lidmi společného zájmu. V tomto případě s fotografy. Jsem členkou dvou pardubických fotoklubů, je to mé nejbližší zázemí. Je dobré sdílet s ostatními nápady, názory, konzultovat svá dílka nebo se o fotografii prostě jen nezávazně bavit. V Hradci Králové existuje Impuls, jenž sdružuje východočeské fotografy. Scházejí se na soutěžích, výstavách, workshopech, víkendových výpravách. Představují si své práce, kultivují svůj přístup k fotografii. Fotografie do šuplíku nepatří a dál se člověk posunuje jen kritickými slovy či pochvalou.

-jej-

Eva Stanovská (1953) absolvovala Hradeckou fotografickou konzervatoř. Pracovala jako IT specialistka. Nyní se věnuje přípravě publikací. Vystavovala např. v Chlumci, Hradci Králové, na fotofestivalu v Blatné, na Salonu východočeských fotografů v Kostelci n. O., na zámku v Nasavrkách. Více na www.stanovska.cz.