Jan Matys

Listopad ve Slušovicích

Sametová revoluce mě zastihla jako pracovníka, resp. člena JZD Agrokombinát Slušovice, který se zabýval vývojem a výrobou počítačů a poté byl zařazen do divize zahraničního obchodu. Trvalé bydliště jsem měl tehdy v Piešťanech, kde jsem předtím pracoval v místní Tesle; mohl jsem proto sledovat vývoj událostí „z obou stran“, z Moravy i ze Slovenska.

Kdo sledoval v roce 1989 mezinárodní dění, musel si všimnout, že již v průběhu roku se ve střední Evropě něco děje – padl komunistický režim v Polsku, Maďarsku a v Německu padla berlínská zeď. V červnu se konala v Zádveřicích tzv. veřejná schůze KSČ, na níž František Čuba prohlásil, že socialismus i kapitalismus jsou dva rovnocenné systémy a že JZD Slušovice změnu systému přežije (Čuba byl tehdy členem ÚV KSČ). V tom posledním se ovšem pan předseda mýlil: ve dnech revoluce proběhla jakási schůze za přítomnosti herců a jiných činitelů z – tehdy ještě – Gottwaldova, kteří se k panu předsedovi „nespolečensky chovali“. Ten se pak rozhodl založit spolu se svými „věrnými“ podnik MORAGRO, do něhož začlenil některé části družstva a části ostatní pustil k vodě. Vlastně to byl asi první „tunel“.

Jedno pozdní odpoledne jsem jel něco koupit do Zlína a potkal jsem kolegy z práce. Upozornili mě, že se tu bude konat něco zajímavého. Na hlavním náměstí před radnicí bylo pódium, pouliční osvětlení bylo vypnuté, a na pódiu stál řečník, který mluvil do hlásné trouby. Bylo tam asi 200 lidí. Mluvilo se o pražských událostech a stávce studentů; vystřídalo se několik řečníků, mezi nimi i cestovatel Miroslav Zikmund. Shromáždění se konalo i další den. To bylo náměstí již osvětlené a řečníci mluvili do mikrofonu. Ve Zlíně se ustavilo Občanské fórum, které řídilo další běh událostí...

Ve Slušovicích byla situace složitější. František Čuba vzkázal svým poddaným, aby se do politiky nepletli, že to za ně vyřeší; oni jsou v politice amatéři a on profesionál. Vzniklo ovšem jakési „disidentské“ OF, které bylo nejprve vůči předsedovi loajální, ale postupně upadlo do nemilosti. Přihlásil jsem se také k této skupině, ač mě nikdo nedelegoval, a napsal do Zpravodaje OF několik kritických článků. (Za jeden z článků jsem byl „popotahován“ – předvolali mě do „bílého domu“, nově postavené hlavní budovy družstva). Předseda OF, který vystupoval velmi sebevědomě, ve volbách do představenstva družstva úplně propadl; údajně to byl „Čubův agent“. Později se toto Občanské fórum změnilo na jakousi rebelující skupinu, která organizovala protestní stávky a vypravila se také do Prahy k presidentu Havlovi. Odtud zřejmě pocházejí „slušovické temné nitky“ v Havlových projevech.

Revoluci také podporovala církev. Místní farář, salesián Pekárek, uspořádal pouť k uctění Anežky České a kostelní sbor nacvičil píseň Soudce všeho světa Bože, známou z filmu Filozofská historie. Nic nevadilo, že jde o píseň českých evangelíků, kteří museli opustit svou vlast. Duší slušovického Fóra byl invalidní mladík, který tam byl podle vlastních slov vyslán církví...

Během revolučních dnů jsem zajížděl též do svého bydliště na Slovensku. Ještě v listopadu jsem přivezl ze Slušovic propagační materiály – podobizny Václava Havla a jiné. S kamarádem jsme je vylepovali po městě. Pak se ukázalo, že je kdosi odstraňuje. Byli to starší manželé, kteří se obávali -„novot“. Přátelsky jsme s nimi pohovořili a oni od strhávání upustili. Moji bývalí kolegové z oddělení Slovenské akademie věd (OFE) a Tesly Pieštany příliš nechápali, co se v Praze děje; na Slovensku panovala relativní svoboda a v demokracii lidé moc nevěřili. Jeden z kamarádů říkal: „Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi.“ – Lidé, kteří věcem nerozumějí, nemohou prý zemi vládnout. Později se tu začaly šířit různé spiklenecké teorie o spolupráci Havla se Státní bezpečností a podobně. Objevily se také letáky šířící nacionalismus a protičeské nálady. Prý jsou Češi líní a Slováci na ně musí pracovat. Mohlo to být z dílny KGB – podobné tiskoviny se objevily i po sovětské invazi v srpnu 1968. Zúčastnil jsem se s přáteli shromáždění na náměstí SNP v Bratislavě a několika dalších akcí...

Když se blížily volby do představenstva JZD Slušovice, uspořádalo Občanské fórum veřejné shromáždění. Moc to nepomohlo – ve volbách dostali členové Občanského fóra jen asi 30 % hlasů. Jako člen OF jsem se dostal na jakousi černou listinu a byl jsem (v červnu 1990) vyzván, abych z družstva vystoupil. To jsem také bez váhání učinil.

(Další naleznete v mých Vzpomínkách z let 1959–2004 na www.technologie-kvalita.cz/honza.)

Ing. Jan Matys, Davle-Sloup

Obsah Listů 6/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Matys

Listopad ve Slušovicích

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu