Antonín Rašek

Nebezpečné vedlejší účinky a baťovský trik

Kdysi v třiapadesátém v minulém století zdědil jeden poručík z olomoucké posádky dost slušnou finanční sumu po babičce. Při tom štěstí měl krutou smůlu, bylo to zrovna před měnovou reformou, a tak peníze musel měnit v poměru l:50. Naštval se tak, že se opil, a v najatém kočáře rozhazoval mezi děti plnými hrstmi haléře. Odnesl to od chápajícího velitele jen kázeňským trestem a po letech v hodnosti podplukovníka udělal ještě slušnou kariéru v armádní televizi. Od té doby nemáme ani haléře a tříhaléře, ale postupně jsme se zbavili i pětihaléřů, desetihaléřů, pětadvacetihaléřů (na telefon) a padesátihaléřů. Nejmenší mincí zůstala koruna, stonásobně nižší nominální hodnota. Přesto obchodníci stále zneužívají jako hodně vyčpělé pivo kdysi úspěšný baťovský trik a nabízejí zboží za ceny, kde je za celou částkou devítka. Jako kdyby kupující dával přednost koupit si jogurt nebo čtvrtku chleba za 9,90 Kč, než kdyby se prodávaly za 10 Kč. Spoléhá se tedy na jakési podvědomí. Nebo že při zaokrouhlování při pěti položkách ušetří korunu? Spíše to připomíná dialog W+H na předscéně, v němž se Jan Werich pozastavuje nad vysvětlivkami u nového vydání Haškova Švejka, kde se vysvětluje například: „Řeznická ulice – ulice v Praze, krucinálhergothimllaudón – německá kletba“. Werichův soud o nakladateli je drtivý: myslí si, že „co Čech, to blbec“.

Můj otec byl simulant. Nechtělo se mu za války pracovat pro Adolfa Hitlera. A tak jsem s ním dost často putoval, ne tedy s říšským vůdcem, ale s tatínkem, ke kralupskému panu doktorovi Kubiasovi nebo k panu doktorovi Nevolemu. Od nich vždycky dostal nějaký lék. Ten, vždycky když jsme přecházeli po mostě přes Vltavu, hodil do řeky rybám. Jak tedy pravil, protože byl vášnivý rybář. Z toho jsem usoudil, že léky jsou pořádné svinstvo. A když jsem byl nemocný, pil jsem různé čaje a nanejvýš v případě potřeby si vzal živočišné uhlí nebo aspirin, tedy dnešní acylpyrin, který asi byl jako první synteticky vyrobený lék z konce 19. století dostatečně vyzkoušený.

A teď došlo i na mě s lékem, který mi zněl jako název nějakého latinskoamerického ostrova. Proto jsem neváhal se začíst do málem půlmetrového a ve dvou sloupcích oboustranně nejmrňavějším písmem potištěného letáku pro pacienty. A žasl jsem. První, co mě překvapilo, je klasifikace nežádoucích účinků léků na velmi časté, časté, méně časté, vzácné, velmi vzácné a dokonce neznámé. To bych ještě snesl, horší je, že užití tohoto léku mi může mimo jiné způsobit závratě, snížení počtu krvinek, změnu funkce ledvin, ospalost, nespavost, kašel, zácpu průjem, dušnost, kopřivku, edém či dokonce zhoršit stav nemoci, kvůli které je lék užíván. A tak jsem v první chvíli měl pocit, jestli můj tatínek neměl pravdu, když léky házel do řeky.

Jenže ironie mě přešla ve chvíli, kdy jsem zjistil, že užívání toho mého léku mi způsobuje právě velmi vzácné onemocnění, které postihují jednoho pacienta z deseti tisíc uživatelů. Naštěstí jsem to zjistil hned a potíží mě rychle zbavil lék docela jiný.

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 6/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Nebezpečné vedlejší účinky a baťovský trik

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu