Ji staří římští právníci věděli, e pokud má člověk řádně dodrovat právo, tak je musí v první řadě znát. Dnešní české právo je značně komplikované a nepřehledné, to se obecně samozřejmě ví. Ergo kladívko, i nejeden kandidát na post senátora či poslance sliboval, e se pokusí náš právní řád zjednodušit a zpřehlednit. Inu, pohádkový vlk také sliboval. Lidé si někdy neuvědomují, e vedle celostátních právních předpisů máme i relativně bohatou legislativu krajskou a obecní. Tvořenou obecně závaznými vyhláškami obcí a krajů v tzv. samostatné působnosti, a dále pak nařízeními krajů a obcí vydávanými v jejich přenesené působnosti. V ČR je aktuálně přes 6250 obcí a čtrnáct krajů (paklie počítáme Prahu jako kraj). Z čeho mimo jiné plyne, e zde máme více ne šest tisíc právních reimů, jeliko kadá obec má přijaty jiné vyhlášky a nařízení. Ostatně, pokud by byly všude stejné, nemusely by je samostatně a svobodně přijímat a mohly by být schváleny centrálně z Prahy.
Jak tušíte, pro běného člověka je obecní a krajská legislativa hůře přístupná a přispívá té k výše citované nepřehlednosti práva pro občany, o cizincích nemluvě. V této souvislosti lze uvítat aktuální snahu Ministerstva vnitra ČR o přijetí nového zákona, který by do věci mohl vnést víc pořádku. Jde o tzv. zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků. Jaký by byl jeho hlavní přínos? Nový zákon by zavedl vytvoření nové veřejně přístupné databáze právních předpisů územních samosprávných celků (ÚSC), co by pomohlo vyřešit současný stav, kdy se schválené právní předpisy obcí, krajů nejednou nedostanou ke všem, kterých se týkají. Tedy jejich práva a povinnosti autoritativně ovlivňují. kdy mají ÚSC ji dnes povinnost publikovat své právní předpisy, reálně se to neděje. A třicet procent obcí, alespoň podle zjištění MV ČR, tuto svou povinnost neplní řádně. Nicméně i kdyby ji řádně realizovaly, je pro adresáty místních norem určitě lepší, kdy bude obecní a krajská normotvorba soustředěna na jednom místě. To dá rozum.
Pro zajímavost, z praxe jsou známy případy, e nejen občané z jiných obcí (tedy přespolní) měli problém dohledat, jaké vyhlášky platí v dané obci, ale dokonce i Policie ČR s tím měla opakované potíe. Take byly zaznamenány případy, e policisté při výjezdech nebyli schopni plnohodnotně posoudit, jestli určité chování je, nebo není v souladu s vyhláškami dané obce na úseku ochrany veřejného pořádku. A to ijeme v digitální době.
Vím, e je takřka podezřelé v dnešní době pochválit nějaký státní orgán. Nicméně snahu o zlepšení publikační kultury u legislativy ÚSC ze strany ministerstva vnitra nutno ocenit. Snad si jen lze postesknout, e se tak nestalo u dříve.
Autor je právní pedagog.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.