Pavel Šaradín

Svět čísel

Českou republiku čekají volby až za rok. Sice jen krajské, ale i tak půjde o významný a poslední test před volbami parlamentními. Můžeme mezitím pozorovat, kam se posunuje politika rakouská (září 2019), polská (říjen 2019) či slovenská (březen 2020). Všechny volby jsou i pro nás důležité, vidíme, jak si vedou tradiční strany, jaké jsou alternativy, jak silná či slabá je opozice, jak úspěšné jsou nové strany.

Svým způsobem se ocitla česká politika v období velké nudy. Nic překvapivého se neděje. Prezident dál třímá otěže výkonné moci, premiér upevňuje své postavení a obsazuje státní správu a její různé orgány sobě loajálními lidmi. Tzv. demokratický klub, tedy pravicová opozice, marně hledá strategii, jak převzít vládní moc. A my všichni každý měsíc sledujeme preference politických stran, které vykazují mimořádnou stabilitu. O koňskou délku vede hnutí ANO, kolem pětiprocentní hranice je natěsnáno několik menších stran. Ačkoliv se jedná zvláště v případě malých stran o data nepřesná, média se jim věnují s mimořádným zájmem. Zbytečně. V září na to doplatili komunisté, kdy jim Kantar přisoudil podporu 4,5 procenta, což vzbudilo pozdvižení, vlnu nadšení a desítky zpráv a komentářů. Přihlédneme-li ke statistické chybě, mohou mít komunisté podporu třeba 6 procent populace.

Pokud si něco zaslouží naši pozornost, pak pokus výzkumného týmu kolem Daniela Prokopa, který se soustředil na rozdělení české společnosti. Odmítl jednoduchou polarizaci, která se na základě médií i debat v hospodách scvrkává na Zeman vs. Anti-Zeman, Babiš vs. Anti-Babiš, venkov vs. město atd. Z výzkumu „Česká společnost po třiceti letech“ vyplývá, že populaci lze rozdělit do šesti tříd, a to na základě ekonomické situace, sociálního a lidského kapitálu. Takové rozvrstvení může být užitečné, nejen kvůli nám samotným, ale zejména kvůli problémům, které jako společnost musíme vyřešit. Nikoli pouze řešit, jak říká s oblibou premiér. Každý takový výzkum vzbudí souhlasné i nesouhlasné reakce, ale právě kritický ohlas mu může pomoci. Samotného mne například překvapilo, koho všeho lze zařadit do střední třídy, těch tříd je až příliš.

Suma sumárum. Pokud chceme na společnost nahlížet prostřednictvím čísel, průzkumy stranických preferencí až na stabilitu podpory nám téměř nic neřeknou. Chceme-li se dozvědět něco více, sledujme například průzkumy sociální sebeidentifikace. Ten „skutečný svět čísel“ by pomohl nám všem.

Pavel Šaradín

Obsah Listů 5/2019
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Svět čísel

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu