Jazyk
Přečetl jsem slovník. Samozřejmě z důvodů vědecko-výzkumných. Nevím, zda bych se jinak přesvědčil, ale v kadém případě mohu tuto četbu vřele doporučit. Váhal jsem, zda se pustit do čtení Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), nakonec jsem zvolil lehčí variantu Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) s pouhými 45 366 heslovými slovy a 62 872 významy. Kdybych měl stát před rozhodnutím, tak jako Světáci ve filmu z roku 1969, jestli si domů pořídit knihu, byl by to slovník. Člověk se vrátí do doby předosvícenské, kdy se četlo intenzivně, nikoli extenzivně, především tedy Bibli. Doma jste měli knihu dvě, kadý den jste se bavili tím, e jste si něco přečetli. Klidně náhodně vybranou pasá. Pak jste si mohli s přáteli povídat o šesté větě na padesáté osmé straně. K takovémuto čtení jsou asi výkladové slovníky jazyků primárně určeny – minimálně to vysvětluje chybějící závěrečnou pointu: V SSJČ se alespoň onka, nápoj připravený z cukru a pálenky, na chvíli zapálí. SSČ končí výkacím svalem.
K nejzajímavějším zápletkám v SSČ patří v prvé řadě slova, která člověk nezná, např. plymó, nadir nebo příčel. Některá hesla člověka skoro rozčílí, skoro jako vrada oblíbené postavy, to kdy třeba zjistíte, e se můe pouít botnat místo bobtnat nebo e obkládat kachličkami je kachlíčkovat s dlouhým í. Slovníky jsou ale také plny humoru, zasmějete se u hesla br, kde slovník připouští i variantu brr, ale u ne brrr, zajímavá představa je třeba suchá horká lázeň coby definice sauny.
Vybíral jsem ze slovníku slovesa a zkoumal jejich vidové vlastnosti. Nejzajímavějším zjištěním bylo, u kolika sloves lze nalézt dok. i nedok., tedy kolik sloves má oba vidy. Jedná se většinou o slovesa cizího původů jako aktivovat, identifikovat, maximalizovat nebo specializovat se, ale patří k nim i pár českých, třeba korunovat nebo obětovat. Můete se například teoreticky nekonečně dlouho specializovat, ale nikdy se nespecializujete, můete alarmovat hasiče a přitom je nealarmovat.
O tvoření vidu ve slovanských jazycích píšou stovky lingvistů, většina těch českých se více méně shoduje na pravidle, kterému říkají významová subsumpce. Jednoduše řečeno si vezmete nedokonavé sloveso – např. psát –, a chcete-li mu přiřadit dokonavý protiklad, vyberete si takovou předponu, její význam je co nejbliší aktivitě, kterou sloveso samotné vyjadřuje. Kdy tedy píšete, přenášíte nějakou psací potřebou slova NA nějaký povrch, proto zvolíte předponu na– a vytvoříte dokonavé sloveso napsat. U obojvidových sloves je tento proces zbytečný, protoe takovéto sloveso dokáe vyjádřit jak dokonavost, tak nedokonavost. Ale
Čeština je jazyk ivý a od té doby, co v roce 1994 vydali SSČ, se mnohé změnilo, především si naše jazykové společenství vzalo mnoho obojvidových sloves do parády a subsumovalo a subsumovalo – a vytvořilo nové tvary. U raději všechno zakonzervujeme, zminimalizujeme, vypreparujeme, odmaturujeme, oparafujeme. Cílem je, abychom dokázali zidentifikovat jednotlivá těla, uvedl chodovský starosta Patrik Pizinger v Právu 9. března 2017.
Nové tvary je mono přímo pozorovat při zrodu. Jazykové databáze Českého národního korpusu obsahují různé počty příkladů u nových forem: zakonzervovat u 7900, zkonstatovat 3188, vypreparovat 1104, zmaximalizovat 9, zidentifikovat pouze 6. Např. u slovesa sugerovat u sám tu dokonavou monost necítím – můeme ještě stále říct on mi to sugeroval ve významu úspěšně vsugeroval?
Správní scrabblisté berou slovník jako bibli a ádnou herezi nepřipouštějí – on ani ádný heretik nebo hereze nemůe existovat, poněvad mezi hercem a herkou není v SSČ nic. Za slovo MINIMA dostal soupeř 8 bodů, přemýšlíme, co s JZZLIUE a bohuel nemůeme dát ZMINIMALIZUJE za 69 bodů, jen MINIMALIZUJE za 17, protoe dokonavé zminimalizování nedovoluje ani SSJČ ani SSČ. Je ale pravda, e letos slavíme 25 let od vzniku poslední doplněné verze SSČ. Mezi vydáním posledního dílu SSJČ a SSČ uplynulo 23 let. Moná u pomalu nastává čas znovu mapovat slovní zásobu – a zmapovat. Za sebe mohu slíbit, e si takový nový slovník rád koupím. A přečtu.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.