aneb Uhlíková stopa
Tak jsem ráno okopala kapustu, obrala salát od slimáků, pak si jdu zabrouzdat po internetě, a co tam nečtu: Výroba 1 kg hovězího produkuje tolik uhlíkových emisí jako jedění autem celý jeden rok (Britské listy).
Ten, kdo tohle tvrdí, bohuel nijak nevysvětluje, jak je to moné. Zato mluví o tom, jak obrovská je uhlíková stopa kuřete. Ale nevysvětlí, co tou uhlíkovou stopou vlastně myslí. Ve škole jsme se učili, e veškerá ivá hmota je samý uhlík. Má se ze Zeměkoule odstranit uhlík? Nebo ivočišná hmota? Aby se nám tu zachránil ivot?
Radši jsem si otřela boty, abych ten uhlík neroztahala po sednici, a říkám si: Jen jestli ono to není spiknutí počítačů! Ty prý jedou na křemík. Ale čtu dál:
Měli bychom prý přestat jíst maso a taky mléko a vejce. Neboli zvířata vyuívaná k stravování lidstva asi vybít, naposledy se pořádně přerat (moná by se to mělo rovnou spálit, abychom si zvykali) a potom přejít výhradně na rostlinnou stravu.
Ba ne, počítače v tom nejedou. Bude to spiknutí těch mimozemských Aldeberanů a Veganů!
Pěstováním výhradně rostlinné výivy pro celé lidstvo se prý zabere míň plochy, ne co ji dnes zabírají pastviny plus pole, na nich se rostlinná výiva pěstuje u dnes... Váně? Zvlášť kdy nebude čím to hnojit, take se bude muset oprášit trojpolní, někde asi i dvojpolní systém (ale moná by se dala vyuít neskutečná masa výkalů lidských?). A co budou dělat tam, kde je systém chronicky bezpolní, to vám opravdu neporadím, ani kdybyste mě na kolenou prosili.
Kadopádně třeba v Británii tak zbude spousta místa pro divočinu, která nám bude pěkně čistit atmosféru.
A Británie, to u je něco! Jak říká ten jejich tramp: Mejk brytyn grejtegén.
Lidstvo zas přejde na osvědčený hrách a kroupy, na které bylo zvyklé v raném středově-ku. Na koláče zapomeňte, jako zkušená hospodyňka vím (na rozdíl od učenců), e ty se zadělávají mlékem a vejci, a to nebude.
Já jsem jen hloupá enská, tak promiňte, e jsem z toho celá štajf. Třeba jedění autem celý jeden rok. To je mi pěkný etalón, vedle toho kila hovězího! Míní se tím jedění kadý den od rána do večera, případně i v noci, nebo sobotní výlet jednou do měsíce? Váně mám v duši zmatek. No a protoe nebudou ty špinavé stroje ani špinavý dobytek, budou se pole asi obdělávat rukou Bóí. Nebo jestli to zatáhnou volové mezi lidmi? Málo jich určitě není.
Jediné, co jsem z toho opravdu pochopila, je to, e hospodářská zvířata prdí a tím příšerně zvyšují misie kysličníku uhličitého a taky uhlovodíku. Metan, etan, propan, butan. To je aspoň kongrétní, take to moje hlava pobere. Netušila jsem ovšem, e prdí dokonce i kuřátka, taková malinká s jedním nepatrným biskupem. Moná o to víc krkají a taky je v tom samý cé-ó dvě.
Říkalo se, e nás jednou hlad donutí jíst i hmyz. Jestli ten taky prdí, tak mě podrte. To by mě docela zklamalo. Ale z téhle stravy asi nic nebude, protoe hmyz prý vymře první. Náš Lojza mě pořád přemlouvá, abych nachytala komáry a udělala karbanátky, take z toho díkybohu sejde.
Úplně postrádám informaci, jestli prdí taky ryby a budou se kvůli tomu rušit jihočeské rybníky, aby se kolem Třeboně mohla zavést divočina. Moná aby to vepři kaprům nevyčítali.
Jene na Zemi ije především víc ne sedm a půl miliardy lidí, a ti teprv toho naprdí! Stačí, co s prominutím pozoruji u sebe. To je uhlíková stopa jako hrom! A jestli začne lidstvo, těch sedm a tři čtvrtě miliardy, jíst místo masa hrách a kroupy, to bude prdět ještě třikrát tolik!
Bojím se to říct, ale můj venkovský rozum zde v chyi podhorské mi říká, e spolu s kravami, prasaty, kozami, ovcemi, koňmi, velbloudy, králíky, nutriemi, pštrosy, perličkami, krůtami, husami, kachnami, slepicemi, holuby, psy, kočkami, cibetkami (a kdovíco všechno dalšího jsme schopni spořádat), bude zapotřebí vybít také většinu lidstva. Kolik? Moná pět miliard? Nebo šest? Uvidíme, na kolika se nám vědci ustanoví.
Dovolíte-li mi skromný odhad, tohle by byla nejjistější cesta a tím by se mělo začít, protoe z toho plyne to všechno ostatní.
Tak odpusťte tý mý selský hlavě, e je tak nechápavá. Pro jistotu se běím schovat do kurníka. Slepice jsem u snědla.
P. S. Nesnědla, ale schovala. Váš Lojza
P. P. S. Moná by bylo přece jen lepší omezit nejdřív ty auta? Vaše stará Blaková
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.