Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 5 > Václav Jamek: Píše nám stará Blažková

Václav Jamek

Píše nám stará Blažková

aneb Uhlíková stopa

Tak jsem ráno okopala kapustu, obrala salát od slimáků, pak si jdu zabrouzdat po internetě, a co tam nečtu: „Výroba 1 kg hovězího produkuje tolik uhlíkových emisí jako ježdění autem celý jeden rok“ (Britské listy).

Ten, kdo tohle tvrdí, bohužel nijak nevysvětluje, jak je to možné. Zato mluví o tom, jak obrovská je „uhlíková stopa“ kuřete. Ale nevysvětlí, co tou uhlíkovou stopou vlastně myslí. Ve škole jsme se učili, že veškerá živá hmota je samý uhlík. Má se ze Zeměkoule odstranit uhlík? Nebo živočišná hmota? Aby se nám tu zachránil život?

Radši jsem si otřela boty, abych ten uhlík neroztahala po sednici, a říkám si: Jen jestli ono to není spiknutí počítačů! Ty prý jedou na křemík. Ale čtu dál:

Měli bychom prý přestat jíst maso a taky mléko a vejce. Neboli zvířata využívaná k stravování lidstva asi vybít, naposledy se pořádně přežrat (možná by se to mělo rovnou spálit, abychom si zvykali) a potom přejít výhradně na rostlinnou stravu.

Ba ne, počítače v tom nejedou. Bude to spiknutí těch mimozemských Aldeberanů a Veganů!

Pěstováním výhradně rostlinné výživy pro celé lidstvo se prý zabere míň plochy, než co ji dnes zabírají pastviny plus pole, na nichž se rostlinná výživa pěstuje už dnes... Vážně? Zvlášť když nebude čím to hnojit, takže se bude muset oprášit trojpolní, někde asi i dvojpolní systém (ale možná by se dala využít neskutečná masa výkalů lidských?). A co budou dělat tam, kde je systém chronicky bezpolní, to vám opravdu neporadím, ani kdybyste mě na kolenou prosili.

Každopádně třeba v Británii tak zbude spousta místa pro „divočinu“, která nám bude pěkně čistit atmosféru.

A Británie, to už je něco! Jak říká ten jejich tramp: Mejk brytyn grejtegén.

Lidstvo zas přejde na osvědčený hrách a kroupy, na které bylo zvyklé v raném středově-ku. Na koláče zapomeňte, jako zkušená hospodyňka vím (na rozdíl od učenců), že ty se zadělávají mlékem a vejci, a to nebude.

Já jsem jen hloupá ženská, tak promiňte, že jsem z toho celá štajf. Třeba „ježdění autem celý jeden rok“. To je mi pěkný etalón, vedle toho kila hovězího! Míní se tím ježdění každý den od rána do večera, případně i v noci, nebo sobotní výlet jednou do měsíce? Vážně mám v duši zmatek. No a protože nebudou ty špinavé stroje ani špinavý dobytek, budou se pole asi obdělávat rukou Bóží. Nebo jestli to zatáhnou volové mezi lidmi? Málo jich určitě není.

Jediné, co jsem z toho opravdu pochopila, je to, že hospodářská zvířata prdí a tím příšerně zvyšují misie kysličníku uhličitého a taky uhlovodíku. Metan, etan, propan, butan. To je aspoň kongrétní, takže to moje hlava pobere. Netušila jsem ovšem, že prdí dokonce i kuřátka, taková malinká s jedním nepatrným biskupem. Možná o to víc krkají a taky je v tom samý cé-ó dvě.

Říkalo se, že nás jednou hlad donutí jíst i hmyz. Jestli ten taky prdí, tak mě podržte. To by mě docela zklamalo. Ale z téhle stravy asi nic nebude, protože hmyz prý vymře první. Náš Lojza mě pořád přemlouvá, abych nachytala komáry a udělala karbanátky, takže z toho díkybohu sejde.

Úplně postrádám informaci, jestli prdí taky ryby a budou se kvůli tomu rušit jihočeské rybníky, aby se kolem Třeboně mohla zavést divočina. Možná aby to vepři kaprům nevyčítali.

Jenže na Zemi žije především víc než sedm a půl miliardy lidí, a ti teprv toho naprdí! Stačí, co s prominutím pozoruji u sebe. To je uhlíková stopa jako hrom! A jestli začne lidstvo, těch sedm a tři čtvrtě miliardy, jíst místo masa hrách a kroupy, to bude prdět ještě třikrát tolik!

Bojím se to říct, ale můj venkovský rozum zde v chyži podhorské mi říká, že spolu s kravami, prasaty, kozami, ovcemi, koňmi, velbloudy, králíky, nutriemi, pštrosy, perličkami, krůtami, husami, kachnami, slepicemi, holuby, psy, kočkami, cibetkami (a kdovíco všechno dalšího jsme schopni spořádat), bude zapotřebí vybít také většinu lidstva. Kolik? Možná pět miliard? Nebo šest? Uvidíme, na kolika se nám vědci ustanoví.

Dovolíte-li mi skromný odhad, tohle by byla nejjistější cesta a tím by se mělo začít, protože z toho plyne to všechno ostatní.

Tak odpusťte tý mý selský hlavě, že je tak nechápavá. Pro jistotu se běžím schovat do kurníka. Slepice jsem už snědla.

P. S. Nesnědla, ale schovala. Váš Lojza

P. P. S. Možná by bylo přece jen lepší omezit nejdřív ty auta? Vaše stará Blažková

Václav Jamek

Obsah Listů 5/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.