Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 5 > Petr Zatloukal: Gaudeamus (olomoucký Listopad)

Petr Zatloukal

Gaudeamus (olomoucký Listopad)

Asi každý, kdo Listopad zažil, jej má spojený s nějakou jednou konkrétní vzpomínkou z doby, kdy ještě nebylo jisté, jak všechno dopadne...

To je přesně ten okamžik, zachycený na první fotografii: 20. listopadu 1989 vystupuje na náměstí Míru, dnes Horním, obklíčeném ještě příslušníky VB, Mikuláš Pánek. Tu fotku, která myslím vychází poprvé, jsem udělal kompaktním fotoaparátem schovaným v bundě.

Další snímky jsou ale převážně ze studentského prostředí a studentských akcí.

Měl jsem mezi studenty kamarády, pohyboval jsem se v tom prostředí, a tak mě hned na začátku napadlo pokusit se o jakousi hloubkovou sondu do života ve stávkovém výboru.

Říká se, že náhoda přeje připraveným. To asi před 30 lety plně platilo...

Ano, fotografoval jsem do té doby koncerty, divadlo, vernisáže a zrovna jsem skončil studium na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů v Praze.

V kariéře dokumentaristy znamenal Listopad asi zásadní zlom...

V těch dnech jsem měl pocit, jako bych fotografováním dýchal. Kam jsem se podíval, byly obrazy – „Vidím jen výjevy,“ říká Cimrmanův Vizionář. Ale pak byl náhle konec. Úplná deprese na mne padla v okamžiku, když se fakulta po stávce uklidila. Uvědomil jsem si, že co nemám na negativech, už nikdy nebude. Bylo to úžasné, bezprostřední, opravdové. Pak ale jako když odněkud odejdeš, zavřou se dveře, a ocitáš se na ulici. Měl jsem potom problém fotografovat dál dokument. Nemohl jsem najít témata, která by mně zaujala. Měl jsem práh citlivosti nastaven tak vysoko, že mne skoro nic nezajímalo. To je efekt známý i u jiných fotografů. Ani během povodní v roce 1997 jsem moc fotek neudělal.

Takže revoluce byla pro fotografa štěstí, a zároveň prokletí?

Časem jsem se k dokumentu trochu vrátil. Fotografuji rád lidi, ale našel jsem si životní téma, které už se objevuje i v Gaudeamu, řekněme v nalezeném zátiší – v hledání významů náhodných věcí. To se později ještě posunulo do figurální tvorby v cyklu Příběh ulice.

Tvými tématy jsou ale také tváře, kdysi Tváře Ameriky, tedy „obličeje“ aut, teď i ty lidské...

Cyklus se jmenuje Teens 2018 a vznikl vlastně při vytváření tabla třídy mé dcery.

Jako by letos byla potřeba slavit výročí Listopadu intenzivnější než dřív...

Myslím, že ti, kdo to zažili, stárnou a cítí čím dál větší nutnost to zaznamenat a připomenout. A taky se nějak rozevírají nůžky mezi tím, za co se tehdy stávkovalo a demonstrovalo, a dnešní realitou. Ta snaha je jaksi zoufalá, ale současně vznešená. A netýká se jen pamětníků, ale i mladých, kteří třeba organizují výstavy. Možná je ta potřeba silná i proto, že ve společnosti z druhé strany sílí vrstva, kterou to téma už vůbec nezajímá.

-tt-

Petr Zatloukal (1956) vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT v Brně. Pracoval jako projektant, učil na průmyslovce. V 80. letech se věnoval živé dokumentární fotografii. To vyvrcholilo obrazovou publikací Gaudeamus ze zákulisí okupační stávky studentů. Nyní pracuje jako volný fotograf a výtvarný pedagog na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Samostatně vystavoval mnohokrát v ČR i v zahraničí. Jeho snímky byly též na velké výstavě 1989: Pád železné opony, která probíhala do 30. 11. 2019 na Pražském hradě.