Který evropský národ byl nejádostivější boje? Mezi 16. a 18. stoletím nepochybně Švédové. Jejich skvělá armáda činila ze státu s malým počtem obyvatel supervelmoc, která zasáhla i do našich dějin. Ještě v posledních dnech před uzavřením vestfálského míru se švédská armáda snaila z levého břehu Vltavy dobýt i břeh pravý. V bojích si na obou stranách statečně vedli i Češi – protestanti na švédské, katolíci na císařské.
A který evropský národ je ve svých novodobých dějinách nejmírumilovnější? Švédové. Poté, co elita jejich armády vykrvácela u Poltavy, jako by je válčení přestalo bavit. Naposledy nastoupili do zbraně roku 1813, kdy jejich král uplatnil nárok na Norsko, je se právě vymanilo z dánské nadvlády. Boj však nebyl dlouhý a skončil dohodou, která ustavila mezi Švédskem a Norskem personální unii. Kdy ani po sto letech Nory touha po plné samostatnosti nepřešla, nechali je Švédové roku 1905 pokojně odejít a stali se tak příkladem světu. Vyhnuli se oběma světovým válkám, během nich ochotně přijímali uprchlíky. Dnes by mohl být jejich stát nazván humanitární velmocí – s výjimkou Německa se ádná země nestala cílovou pro tolik přistěhovalců. Není to zcela bez problémů. S růstem počtu přistěhovalců narůstá počet konfliktů a obavy občanů z budoucnosti. Při posledních volbách nacionalistická strana Švédští demokraté posílila a vstřícnost k migrantům poklesla. Země se stává jakousi laboratoří pokojného souití – podaří se je obnovit a udret?
Běnému návštěvníku Stockholmu se však stále nabízí obraz klidného ivota lidí různých vzezření a barev pleti. Má-li na jedno z nejkrásnějších měst světa necelý týden, musí si vhodně rozloit čas a síly, leí na mnoha ostrovech a stále je kam plout a na co se dívat.
Z královských paláců zanechává největší dojem Drottningholm, rezidence královské rodiny. Vyniká architekturou, uměleckými památkami a parkem, v něm se setkáme i se sochami Adriana de Vriese z Rudolfových sbírek (ovšem s kopiemi, originály jsou v muzeu). Vzpomeneme, e pro získání sbírek královna Kristýna kdysi do posledního okamiku trvala na dobytí Prahy. Současný král a královna si zaslouí sympatie, e se spokojují s uíváním malé části paláce a většinu jeho krás otevřeli všem.
Moderní Stockholm nejlépe reprezentuje 85 metrů vysoká sférická stavba Ericssonův Globus. Po bělostném povrchu této víceúčelové haly se s námi vyšplhá a na vrchol průhledná kulovitá gondola.
V Severském muzeu poznáváme historii a kulturu národa, který (podobně jako mnohem známější Kurdové) ije ve čtyřech různých státech. Jsou to Laponci či korektněji Sámové. Přeili dlouhé snahy o naprostou asimilaci, někteří dosud mluví svými původními jazyky – těch je nejméně osm –, mají nyní svou vlajku a hymnu. V Norsku, ve Švédsku a ve Finsku jim náleí vlastní politické reprezentace a usilují o ně i v Rusku.
Vrcholným záitkem bylo seznámení s dílem sochaře Carla Millese. Spolu se svou enou, rovně výtvarnou umělkyní, si na velkolepém místě vysoko nad mořem zřídil zahradu, kterou naplnil vlastními uměleckými díly často s podivuhodným filozofickým přesahem – nezapomenutelný je třeba človíček vzhlíející vzhůru z obrovské stvořitelské dlaně. V zahradě je i kavárnička, v ní se setkáváme s něčím, co u u nás nevidíme, s hejnem vrabčáků sbírajících drobečky. Moná i oni jsou migranti?
Návštěva Benátek severu by nebyla úplná bez projíďky průlivem, který spojuje slané moře se sladkým vnitrozemským jezerem Mälaren. Neočekávaně si tu připomeneme momentálně nejpopulárnější Švédku – to kdy ze sluchátek, z nich posloucháme průvodcovský výklad, zazní, e moná přijde doba, kdy u naše cesta nebude moná, protoe při zvednuté hladině loď pod mosty neprojede, a snad vzedmutým vodám budou muset ustoupit i paláce na březích.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.